Část druhá - Never don´t Go away From Me (* Přístup od 17 let*)

19. prosince 2010 v 20:16 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Nechápavě jsem ležela na zemi a dotýkala se své zraněné hlavy. V jeho očích se zračila nenávist, zloba! Po celou dobu našeho vztahu jsem ho takovéhoto neznala. Popadl mě za loket a násilím odvedl do pokoje a svalil mě na postel.
"Tohle jsi neměl, Stefane!" řeknu mu rázně a pokusím se vstát. Nedovolil mi to.
"Co uděláš? Opustíš mě? Tak to nikdy, raději ti vezmu život!"
Nevím, co mě to napadlo ale neudržela jsem se a vrazila mu pěstí do tváře. To ho rozzuřilo ještě víc, než má otázka ohledně toho, jestli je mafián. Vrazil mi další, tentokrát silnější. Ukáplo mi kus krve. Ale nerozbrečela jsem se i když to neskutečně pálilo a bolelo, že jsem ani nemohla promluvit. Najednou to byl Stefan, který se tam citově složil. Pohlédl na mě a chytil mi něžně tvář do dlaní.
"Ošetřím ti to," řekl jen a šel pro dezinfekci.
Když jí přiložil k ráně, sykla jsem bolestí ale držela se. V hlavě mi kolovalo tisíce myšlenek, byly silnější, než bolest. Stěží jsem zadržovala slzy, ale nechtěla jsem mu ukázat strach.
"Nikdy se mě neptej na to, jestli jsem mafián a už nikdy nevycházej z domu, jedině s Mirandou nebo se mnou. Když budu v práci, budeš tu zamčená dokud se nevrátím! Jedině potom můžeš trávit čas s tím, komu to dovolím! Pokusíš se o něco, budeš potrestána!" řekl odhodlaně.


Na druhý den mě to po probuzení zabolelo víc, než v ten hrůzný večer. Stefan šel zřejmě do práce, oddechla jsem si. Doufala jsem, že to všechno byl jen sen. Marně. Zrcadlo mi to dokázalo. Teď by mi připadalo zákeřné, kdyby bylo živé. Prohledala jsem dům, opravdu nikde nebyl. Zkusila jsem vchodové dveře, ale ty byly kupodivu odemčené. Možná se ještě vrátí. Ale co když jen zapomněl? Hodila jsem na sebe bundu již oblečená a pokusila se vyjít z domu. Jenže přišel obrovský šok. Narazila jsem do něj.
"Kam jdeš, sama?" zeptal se mě s úsměvem.
"Nikam." Jeho úsměv se proměnil v sevření rtů a nahodil svůj nenávistný pohled.
"Chceš jít za svým milencem? Až zjistím kdo to je, zničím ho!"
"Nemám milence," řeknu přesvědčeně.
"Proč jsi měla na sobě bundu a vykročila ze dveří?"
"Byla mi zima! Jen jsem se chtěla podívat, jestli jsi jen teď neodešel."
Dlouze se na mě zadíval, uhnul pohledem "Tak fajn, věřím ti."
"Jo a kdybys jednou šla ven a někdo se tě ptal na tvá zranění, neopovaž se vzpomenout mé jméno!" dodal výhružně.
Chvíli tam jen tak postával, vzal si nějaké dokumenty. Byla jsem si jistá, že odchází.
"Vrátím se dnes po 21.hodině. Vyrazíme si s kolegy a tvým otcem do restaurace. Říkám my, takže myslím i tebe! Kdyby něco, řekneš jim, že jsi upadla ze schodů před vilou!"
Než jsem stačila cokoliv říct, zabouchl dveřmi. Slyšela jsem už jen zamykání dveří. Splnil svou výhrůžku! Všechno je ztraceno!

Odpoledne mi zazvonil mobil, byla to Miranda.
Ptala se mě na dnešní odpoledne, kdy jsme měli jít znovu do restaurace na oběd. Jí jsem ale nemohla lhát, no zároveň také říct jí pravdu. Hrála jsem Stefanovu hru a řekla to, co si naplánoval. Miranda zavěsila a já se s brekem schoulila na pohovku v obýváku. A co můj otec? I tomu mám lhát? Jenže co když bude na jeho straně, toho se bojím nejvíc! Ještě je tu má máma. Jenže ta se podvolila otci. Vlastně tu není nikdo, komu bych se s tím mohla svěřit! Adrian! Copak toho už nikdy neuvidím? Ten by mě jistě vyslechl, ale bála bych se reakce, aby něco neudělal, možná Stefana zná. Ten chlápek, který o něm mluvil mi nejde dostat z hlavy! Mám ho vyhledat? Bojím se! Jsem úplně bezradná! Kdybych i měla odvahu od něj odejít, kam jen bych šla? K těm, koho zná by to bylo riskantní. Jenže kdo ví, jestli ho neznají po celém L.A., jenom já nevím, s kým jsem pod jednou střechou! Asi se tu unudím, zavřená v této obrovské vile! Opět mi zazvonil mobil. STEFAN!
"Jsem tu s tvým otcem. Musel jsem mu říct, jaká jsi nešikovná! Chce s tebou mluvit zlato. Předávám ti ho." řekne mi ironicky. Všechno jsem mu teda potvrdila. Začínám ho nenávidět! I přesto, že je můj otec! Zaměstnal ho a ještě si toho ďábla přijal do rodiny. Chce, abych si ho na konci roku vzala! Dokonce v ten samý den, jako se brali s mámou - 15.prosince! Ne, to přece nejde.

Stefan se vrátil jak řekl. Nejednou se tam přiřítil, jako by se včera nic nestalo!
"Tak zlato, pěkně si obleč co jsem ti koupil a dej si hodně make-upu, aby ti zakryl rány, musíš reprezentovat - jak sebe, tak i mě!" podal mi velkou krabici.
Byly tam nádherné rudé krátké koktejlové šaty na ramínka. Šaty přesně kopírují mou linii těla a tak dávají vyniknout mým křivkám. Při pohledu do zrcadla jsem se nepoznávala. Make-up malinko zakryl mé rány. Stíny jsem dala tělové barvy, černou řasenku a na rty jemnou červenou rtěnku, aby ladila se šaty. Když mě Stefan uviděl, stál tam jako opařený a nespouštěl ze mě oči.
"Nevím, jestli jsem neměl vybrat méně nápadné! Běž se převléct, okamžitě!"
"Stefane nepřeháněj!" Teď začnu hrát já tu svou hru, i když se mi to příčí. Není jiná možnost!
"Já patřím jenom tobě miláčku. Budu se chovat úplně přirozeně, jako v první den, co jsme se do sebe zamilovali! Jsem jenom tvá lásko, jen tvá." přitisknu ho k sobě a vášnivě a dlouze políbím.
"A tak to má být! Půjdeš-li proti mně, ani vlastní otec tě nepozná! Pojďme!"
Jeli jsme autem značky Chevrolet Camaro, černé barvy. Do hodinky jsme tam byli.
Restaurace je poměrně velká, sešla se tu ta největší smetánka z Los Angeles. Najednou jsem si připadala nejistá, jako bych sem vůbec nepatřila! Stefanovy "lidé", jak jim říkám už tam byli a vroucně ho přivítali. Vzdali mi poklonu za "vkusný" styl. Stefan mi galantně odsunul židli a přisunul. Nikdo nic neřekl na mou tvář. Mluvili většinou jen o obchodu, táhlo se to hodinu a já začala přemýšlet o tom, že tohle je skvělá příležitost vytratit se. Byla jsem odhodlaná. Musím odejít na toalety, možná to je má jediná úniková cesta.
"Omluvte mě prosím." vstanu a klidně odcházím.
Najednou mě někdo zastavil - Stefan!
"Kam jdeš? Jestli na záchod, jdu s tebou!"
"Nemůžeš jít se mnou na dámské záchody!" Zasmál se
"Ne, počkám před toaletami!"

Prohlédla jsem si všechny místnosti. Šla jsem na zadní záchod, je tam okno! Pokusím se vylézt na římsu, i když je to těžké v těch těsných šatech. Odhodlání je však silnější! Nakonec se mi to podařilo, výška nebyla ani dva metry, zula jsem si střevíce, nadechla se a skočila. Teď jsem jen myslela na taxík. Peníze mám ve výstřihu, ještě že si jich Stefan nevšiml. Jenže kde ho teď seženu? Musím si pospíšit, než bude mít nějaké podezření! Dala jsem se doprava a kráčela rovně cestou, zpět do naší čtvrtě. Asi po 20 minutách mi někdo sám od sebe zastavil. Byl to muž. Při pohledu na něj mi zády proběhl mráz.
"Kam to bude, slečno?" zeptá se.
"Ráda se projdu, děkuji vám za ochotu, ale dojdu to pěšky"
"V žádném případě krásná neznámá! Nasedněte, nebo se mě bojíte?" zeptá se se smíchem.
"Fajn," odpovím s úsměvem a nasednu, i když se mi to nelíbí.
Celou cestu se mě na cosi vyptával a mě to lezlo na nervy. Byli jsme asi 20 minut od čtvrti. Ne, celou cestu s ním nepojedu!
"Zastavte mi tady, dojdu to pěšky!" Zastaví a pokusím se otevřít dveře.
"NE! Odvezu vás!" a chytne mě silně za loket.
"Thalia Stewart, přítelkyně Stefana Rockwella. Musím vás odvést až před barák, váš přítel vás tam bude čekat!"
"Ne, k tomu tyranovy se já nevrátím!"
"Ale ano!" řekne rozhodnutě a namíří mi zbraň k levému boku.

Pokračování příště...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanr Sanr | 19. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

(°_°) znovu vyvaluji oči, velmi dobře se to rozjíždí opět mě to nutí číst a číst škoda, že je to na pokračování :-)

2 mimmi mimmi | 19. prosince 2010 v 20:31 | Reagovat

No do frasa a ja ze uz sa jej konecne podari utiect.Druha cast je ovela lepsia ako prva,super je vsetko opisane a je to tak skvele napinave,az ma ozaj stve,ze ked sa zacitam,tak sa to skonci :) No nevadi,uz teraz sa tesim na pokracovanie.Skvely pribeh.

3 Daněk Daněk | Web | 25. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

Ooou waau!!! Tak to je moc! Strašně hezky píšeš... ! Když si to přestavíš, je to jako film! Jako moooc dobrý film! :-) Bože to je dobré! Rychle pokračování! Šup, šup!

4 katka katka | 30. ledna 2011 v 21:25 | Reagovat

JEziiis,je to uzasne citat,uzasne.Ja sa do toho vzivam a predstavujem si to aj.A uz nech konecne zdrhne,je to super....

5 Mrs.Tinka♥ Mrs.Tinka♥ | Web | 27. března 2011 v 19:27 | Reagovat

Je to skvělý, opravdu.♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama