Únor 2011

Část pátá - Memories (* Přístup od 17. let *)

28. února 2011 v 14:58 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Proč tohle děláš Stefane? Nechej mě odejít, musím se vrátit!"
"Proč tohle dělám? Proč jsi odešla, bych se měl já ptát tebe! Nikdy už neodejdeš!"
Praštila jsem pěstí do dveří auta, zaťala svaly v rukou a obrátila oči v sloup, hned je zavřela a klesla hlavou dolů a pak vzápětí se znovu opřela o sedadlo. Musela jsem myslet na Adriana, který mě doufám bude hledat nebo mě hledá! Přemýšlím, jestli neotevřít za jízdy dveře auta a nevyskočit! Nebude to dobrý nápad, stejně bych daleko nedoběhla, když má Werner auto. "Nějak se mi to skákání zalíbilo", zasmála jsem se v duchu. Alespoň něco vtipného na tomto je.
"Nenávidím tě Stefane!" řekla jsem mu v klidu.
"A já tě zase šíleně miluji!" vysmál se mi a přitáhl k sobě a dal mi pořádnou pusu.
Mírně jsem ho odstrčila, jeho polibky se mi hnusily! Hnusil se mi pořádně i on, raději bych byla ve společnosti Romana. Co víc, být s Adrianem, kterého začínám milovat čím dál víc!
Opět se mi udělalo nevolno, pokud nezastaví, tohle auto to pořádně schytá!
"Wernere zastav! Potřebuji se vyzvracet!"
"No to vůbec holka, na tohle ti neskočím! A pak utečeš!" rozkázal Stefan.
"Fajn, ale tohle auto já umývat nebudu!" pousmála jsem se, div se nerozesmála.
Po chvilce Wernerovi poručil zastavit. Vystoupila jsem z vozu a nahnula se dolů. Přitom jsem se rozhlížela očima, jestli není někde cesta k úniku, aniž by mě dohonili dřív, než se někam ztratím. Objevila jsem několik metrů dál nějakou chatu, jenže nebylo poznat, jestli tam někdo je nebo ne. Nepodívala jsem se za sebe a bez rozmyslu jsem chtěla začít utíkat, jenže mě jeden z nich zachytil, až jsem se usmála mé blbosti, že se vůbec o něco pokouším!
"Zlato říkal jsem, že nikam nepůjdeš!" strčil do mě Stefan, že jsem skoro u auta poklekla.

Část čtrvtá - Sudden Disappearance (* Přístup od 17 let *)

22. února 2011 v 19:16 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Drží mě tak pevně, v jeho polibcích byla vášeň, třásla jsem se. Dotýkal se mě všude, kupodivu mi to nebylo nepříjemné. Byl jiný než Stefan nebo Adrian. V těle jsem cítila proud vzrušení. Začal mi svlékat tričko, rukama laskal prsa, tep se mi šíleně zrychlil. Položil mě na zem a začal sjíždět rukama níž, vzrušení se stupňovalo, div jsem nevykřikla "AAAH!" Díval se mi do očí, jako když tygr hledí na svou oběť před útokem! Chtěl do mě vniknout, ale stalo se něco opravdu divného, jako by se z něj stal jiný člověk! Nechápala jsem jeho gesta. Cítila jsem na tváři jemné facky a slova ve smyslu, jestli jsem v pořádku. Začala jsem cítit v hlavě obrovský tlak, až jsem se za ni musela chytit. Najednou jsem neviděla Romana, ale Adriana, který se na mě díval ustaraně.
"Není ti něco? Najednou jsi se svalila na zem a nevnímala vůbec nic. Ještě že jsem tě probral, kdo ví, jestli bychom tě nevezli do nemocnice!"
"Cože? Kde to jsme? Měla jsem halucinace nebo co, Roman,..." raději jsem větu nedokončila.
"Jsi u Romana v bytě. Jsi v pořádku? To nevypadá dobře!" řekne Adrian s obavami.
"Nic mi není, vážně! Mám žízeň, je něco na pití?" zeptala jsem se se suchostí v ústech.
Cítila jsem se vážně blbě, stalo se mi to poprvé! Ale proč halucinace, ve kterých jsme byli Roman a já v choulostivé situaci? Nedokázala jsem si to vysvětlit! Ještě že to byla jen představa a ne skutečnost, i když jsem opravdu nedůvěřivá k Romanovi! Musím se dát do pořádku...