Část čtrvtá - Sudden Disappearance (* Přístup od 17 let *)

22. února 2011 v 19:16 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Drží mě tak pevně, v jeho polibcích byla vášeň, třásla jsem se. Dotýkal se mě všude, kupodivu mi to nebylo nepříjemné. Byl jiný než Stefan nebo Adrian. V těle jsem cítila proud vzrušení. Začal mi svlékat tričko, rukama laskal prsa, tep se mi šíleně zrychlil. Položil mě na zem a začal sjíždět rukama níž, vzrušení se stupňovalo, div jsem nevykřikla "AAAH!" Díval se mi do očí, jako když tygr hledí na svou oběť před útokem! Chtěl do mě vniknout, ale stalo se něco opravdu divného, jako by se z něj stal jiný člověk! Nechápala jsem jeho gesta. Cítila jsem na tváři jemné facky a slova ve smyslu, jestli jsem v pořádku. Začala jsem cítit v hlavě obrovský tlak, až jsem se za ni musela chytit. Najednou jsem neviděla Romana, ale Adriana, který se na mě díval ustaraně.
"Není ti něco? Najednou jsi se svalila na zem a nevnímala vůbec nic. Ještě že jsem tě probral, kdo ví, jestli bychom tě nevezli do nemocnice!"
"Cože? Kde to jsme? Měla jsem halucinace nebo co, Roman,..." raději jsem větu nedokončila.
"Jsi u Romana v bytě. Jsi v pořádku? To nevypadá dobře!" řekne Adrian s obavami.
"Nic mi není, vážně! Mám žízeň, je něco na pití?" zeptala jsem se se suchostí v ústech.
Cítila jsem se vážně blbě, stalo se mi to poprvé! Ale proč halucinace, ve kterých jsme byli Roman a já v choulostivé situaci? Nedokázala jsem si to vysvětlit! Ještě že to byla jen představa a ne skutečnost, i když jsem opravdu nedůvěřivá k Romanovi! Musím se dát do pořádku...


Napila jsem se vody, div jsem nevypila celou litrovku na ex. Začalo mi být najednou tak nevolno, že jsem letěla na záchod zvracet. Nenávidím tuto situaci! Když jsem se vrátila do pokoje, musela jsem si lehnout na pohovku. Strašně se mi motala hlava! Buď jsem to přepískla s minerálkou, nebo budu nemocná a to já nebyla několik let! Když nastal večer, musela jsem na záchod utíkat znova.
"Tohle není dobré lásko! To bude nějaká viróza, měla bys zajít k doktorovi!"
"To bude dobré, nechci tam jít, to přejde!" protestovala jsem.
"Dobře, ale pokud ti takto bude ještě zítra, okamžitě jdeme!" řekl mi rozkazem.
Postel už byla připravená, Roman řekl, že bude spát na gauči a že nám nechá celou ložnici pro sebe. Neprotestovala jsem! Adrian mě zezadu objal a držel mě tak, dokud jsem neusnula. Cítila jsem se v bezpečí. Jenže jsem toho moc nenaspala a když byly zhruba dvě hodiny, obrátil se mi žaludek, ale naštěstí jsem stihla dojít na záchod a doufala, že mě neuslyší Adrian, protože do nemocnice nebo co by jen na prohlídku k lékaři mě nikdo nedostane za žádné situace! Nenávidím doktory! Jenže co čert nechtěl, šel zrovna Roman a starostlivě na mě pohlédl.
"Zase je ti špatně kočko? Měla bys to říct Adrianovi než mu to řeknu já." řekne s úsměvem.
"Pokud spí tak mu nic prosím neříkej, k lékaři mě živou nedostanete!"
Když chci odejít, cestu mi Roman zkříží. Začala jsem se uvnitř třást, byl tak blízko!
"Promiň kočko, dobrou noc."
Cítila jsem jeho žíznivý pohled na zádech! Adrian se naštěstí jen obrátil na druhý bok a spal spokojeně dál. Doufala jsem, že se nevzbudí a že mu to Roman nevyslepičí!

Ráno jsem spala tak do 11 hodin a cítila jsem se už lépe. Dokonce jsem neměla nutkání na zvracení. Oddechla jsem si ale netrvalo to dlouho! Přišel Adrian a nevypadal moc šťastně.
"Jdeme k lékaři mladá dámo! Roman říkal že ti zase nebylo dobře a to není normální!"
V tu chvíli jsem si myslela, že Romana stáhnu z kůže! Můj pohled na něj tomu nasvědčoval!
"Nejdu nikam! A ty Romane nemáš právo dělat drbnu!" obořila jsem se na něj!
Ten ze sebe samozřejmě dělal neviňátko a vysmál se mi! Už jsem ho měla plné zuby!
"Ještě se vysmívej blbečku!" řekla jsem naštvaně ale jeho smích neustával!
"Klidni se kočko, buď ráda, že mám o tebe takovou starost, haha!"
"Klídek oba. A ty Thalio, půjdeš pěkně k lékaři a já tě tam zavezu! Bez řečí!"
"No to je výborné, nejsem malá holka a nejsi můj otec!" zvýšila jsem hlas i na něj.
To ho vyprovokovalo k tomu, že mě doslova dostrkal do pokoje, zavřel dveře a dal mi příkazem, abych se oblékla, že za 10 minut vyrážíme.
"To tak, já ti půjdu k lékaři! Beztak uteču, i kdyby to mělo být znovu záchodovým okénkem!"
Jak řekl, tak také udělal! "Sakra", zanadávala jsem si v duchu. K tomu lékaři prostě nejdu!

"Musím si odskočit, nestihla jsem to doma, protože jsi mě hnal!"
Záchod je naštěstí v přízemí, a tak to bude snadné! Teď, nebo budu muset jít k němu! Pch! Doufám, že mi na to nepřijde hned, přesně jako to bylo tenkrát se Stefanem! Otevřela jsem dveře, okno bylo nízko a tak nebyl problém seskočit! Běžela jsem opačným směrem, než jsme přijeli a než máme auto. Rozhlížela jsem se kolem, jenže co osud nechtěl! Uviděla jsem Stefana a co hůř, spatřil i on mě a rozutíkal se za mnou. Nelenila jsem a začala utíkat taky! Volal na mě, ale já se soustředila na útěk někam pryč, abych se ho střepala. Bylo to tak vzrušující, ale zároveň jsem se bála, že mě odloučí od Adriana nebo co hůř, vyplní to, co kdysi slíbil: "Tímto to ještě neskončilo holčičko! Raději tě vidět mrtvou než s jiným, to si pamatuj!"... Otočila jsem se za sebe abych věděla, jestli není už blízko, ale stalo se něco, s čím jsem nepočítala! Když jsem se otočila dopředu, objevil se zčistajasna přede mnou ten muž, co mě donutil, sednout si do auta. "Werner!" vykřikla jsem.
Otočila jsem se, že budu běžet na druhou stranu, no byla jsem v tenké uličce a stál tam Stefan! Nebylo úniku. Sevřel se mi hrudník a srdce začalo běsnit!

"Konečně jsem tě dostal! Do prdele, už je to dlouhá doba Thalio! Ale krásná jsi pořád, jen co je pravda! Jsi pořádná mrcha víš to? Utéct Wernerovi, tsss! Ale už tě mám a všechno bude jako za starých časů! Ty pod mým vedením, podřízená mým rozkazům!"
Složila jsem se tam na zem a doufala, že je to jen můj další sen, noční můra! Hlavu jsem položila na kolena a rukama se držela za hlavu! Prosím, ať to skončí! Jenže tohle je realita!
"Ne, já se k tobě nevrátím! Budou mě hledat a dojde jim, kde jsem!"
"Stefane, mohu se pokochat její krásou?" zeptá se Werner s dávkou vzrušení.
"Já ti nevím Wernere! Zná tvé jméno a to by neměla! Je tvoje, ale opatrně!"
Přistoupil ke mně, zvedl mě ze země a přitiskl ke stěně domu. Vdechoval mou vůni a mé srdce začalo splašeně bít na poplach, i když jsem se to snažila omezit. Dotýkal se mě skoro všude, ale TAM jsem se osahávat nenechala!
"STAČILO!" zvýšil hlas Stefan, až ve mně trhlo! "Už je zase moje!"
Byla jsem ráda, že ho ode mě odehnal, no na druhou stranu to znamená, že se opět vrátím do toho pekla bez svobody. Adriane, lásko, co jsem to udělala! Slzy mi stékaly po tvářích!
"Dost okecávání, jde se Thalio!" poručí mi vysokým tónem hlasu.
"Nikam s tebou nejdu! Budeš mě muset zabít!"

Najednou bez rozmyslu vytáhl zbraň a namířil ji na mě! "Cos to říkala?"
Zatajil se mi dech, zavřela jsem oči a svá slova zopakovala. Pohlédla jsem na něj bez lítosti svých slov, až stlačil spoušť! Střela však nevyšla!
"Máš to ale štěstí lásko! Nepokoušej ho, nebo další výstřel může být smrtelný!"
Chtěla jsem zadržet slzy, které se mi podařilo potlačit, ale nešlo to, samy se spustily a bylo to intenzivnější. Chytil mě surově za loket a táhl směrem k naleštěnému černému vozidlu s tmavými skly! Všechno je ztracené a není kde utéct! Pokusit se o to? Co když to bude ještě horší? NE! Udělám to, musím! Pokud se to nepodaří, je asi mým osudem zůstat uvězněná v obrovském bytě, sama, s tyranem! Vysmykla jsem se z jeho sevření a předstírala, že chci uposlechnout jeho rozkaz. Stačila větší nepozornost a znovu byl cítit vítr, jak mi vlaje vlasy, když se snažím doběhnout k nemocnici. Vím, že je tam to auto, se kterým to mají snadné dostat mě, ale to mi neubralo na síle v nohou! Slyšela jsem pískot motoru a blízkost toho vozidla, jako vystřižené z mafiánského filmu! Možná už stejně se Adrian vydal mě hledat! Snažila jsem se ho zahlédnout, ale marně. Naděje, která umírá poslední opravdu byla k nedohlednu! Po pár chvilkách jsem viděla kluka, jako by Adrianovi vypadl z oka!
"Adriane?!" vykřikla jsem, ale to mě Stefan vtáhl do auta, až jsem vyjekla! Slyšel mě? Vidí kam teď jedu? Bože pomoz mi!!! Navždy ztracená! Zavřela jsem oči a doufala v zázrak!

Pokračování příště...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sanr Sanr | 22. února 2011 v 20:39 | Reagovat

Pokračování je stále dobré, to detailní popisování napjatých okamžiků tomu dodává šťávu. Konec této části opět v tom nejnapinavějším, tak to má být :-), už se těším jak to bude pokračovat. supr ;-)

2 mimmi mimmi | 23. února 2011 v 16:53 | Reagovat

Skvela cast skveleho pribehu.Vazne je tato cast perfektne napisana,ako od "profesionala"...uz sa tesim na dalsiu cast,alebo casti,aj keby som mala cakat mesiac,teda asi aj viac,ale co uz,pockam.

3 katka katka | 23. února 2011 v 17:36 | Reagovat

fakt dobre a super napisane.Toto je akcna cast a prezivala som s hrdinkou naplno,aj ako uteka...ako krici a tak...vazne klobuk dole pred touto castou,aj celym pribehom...Dik a cakam na dalsiu,tesiim sa....

4 Daněk Daněk | Web | 24. února 2011 v 15:48 | Reagovat

Panebože! Je to napínavé, jsem zvědavý kdo to byl! Asi nejlepší ze tvých dílů.. :D :) Snad dáš pokračování ještě lepší! :)

5 Tinka♥ Tinka♥ | Web | 14. dubna 2011 v 21:56 | Reagovat

Skvělý příběh, pokračování dočtu asi zítra. Celkově je to úžasně napsaný :) Máš talent ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama