Část osmá - Departure (* Přístup od 17. let *)

23. dubna 2011 v 8:05 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Nevím, kde jsem nabrala tolik síly, díky níž jsem se donutila vstát. Stěží se to dalo, nohy mě neposlouchaly a hlava se mi neskutečně motala. Najednou jsem upadla a probudila se v nemocnici. Rozhlédla jsem se jak jen se dalo, prohlédla jsem si celé tělo a dotkla se svého břicha. Přišla sestřička, já se vzápětí zeptala na své dítě. Dívala se na mě úplně stejně jako Werner, že mi všechno došlo. O dítě jsem přišla.
"Slečno, jak se cítíte? Utrpěla jste podlitiny na tváři a několik odřenin. Měla jste štěstí za pár týdnů budete v pořádku. Pád ze schodů mohl dopadnout hůř. Omluvte mě."
Pád ze schodů? Blesklo mi hlavou. Co si ještě Stefan nevymyslí! Já o něm a on je tu.
"Vypadáš hrozně miláčku! Říkal jsem ať se díváš před sebe. Schody tě milují, jednou jsi přece už z nich sletěla! Není už nic, co nás rozdělovalo! Jen ty a já!" řekne pohrdavě.
"Podám na tebe žalobu za ublížení na zdraví a smrt nenarozeného dítěte. V lochu to nepřežiješ! Pokud si myslíš že se tě už bojím, mýlíš se!" řekla jsem mu bez změny tónu v hlase.
"Jen to udělej, jenže tím nic nezískáš! A nevyhrožuj zlato, mě ne!" řekne a pousměje se.
V tu chvíli jsem měla pocit, že má Stefan styky snad s celou touto zemí.
"Ty jednoduše neuděláš nic! Až ti bude lépe vydáme se na menší výlet!"
"Co chceš dělat? Odvést mě někam a tam se mě zbavit?" nadzvednu obočí a uculím se.
Než mi stačil cokoliv říct, přišla mě zkontrolovat sestřička a Stefanovi nezbylo nic jiného, než nemocniční pokoj opustit. Stihl na mě ještě mrknout a zmizel za dveřmi.


Byl večer, čas jít spát, no já stejně nemohla usnout. Celý den jsem se snažila dělat se silnou, jenže teď to nemělo smysl. Musela jsem myslet na své dítě, které nebýt mě tu mohlo ještě být. Kdybych alespoň neodmítla Adriana a odešla s ním, jak mi nabízel. Všechno je to moje chyba, s tím se nesmířím, ale budu se s tím pomalu muset učit žít. Musela jsem si udělat pohodlí a soustředit se na spánek. Vzápětí jsem však viděla stín, nejspíše mužský a tak jsem si pomyslela, že to bude někdo z nemocnice. Byla jsem v polospánku, no vnímala jsem. Byl u mě podezřele blízko a když jsem se pořádně zadívala, spatřila jsem Adriana.
"Adriane, lásko! Proboha co ty tu děláš? A jak víš že jsem tu?" zeptám se vzrušeně.
"Miláčku, musím tě odtud dostat! Všechno není tak jak se zdá a Stefan není tím, co jsi znala. Roman je od policie, on zjistil, kde teď jsi. Všechno ti vysvětlím cestou! Tvůj lékař je na naší straně, pomůže nám s cestou ven."
Byla jsem z toho úplně mimo, ale poslechla jsem. Převlékla jsem se s potížemi a šli jsme. Měla jsem problémy s chůzí a tak mě Adrian podepíral. Bylo to opravdu tak jak řekl Adrian, lékař Keller opravdu pomohl. Snad mu to nezpůsobí velké problémy, poněvadž ho tohle může stát místo, nad tou horší variantou ani nepomýšlím! Na chodbách nemocnice nebylo ani živáčka, což mi bylo podezřelé. Zřejmě je to jen skvělý výběr noční doby na "útěk" z ní!

Venku bylo celkem chladno, no už zdálky jsem viděla Romana, jak postává u nějaké dodávky.
"Rád tě znovu vidím, Thalio!" řekne s úsměvem.
"Já tebe taky Romane, jen škoda, že za téhle situace." mírně posmutním.
Nasedli jsme a já ještě neopomněla za všechno poděkovat panu Kellerovi. Když jsme se rozjeli, obrátila jsem se na Adriana, sedícího vedle mě.
"Jsme tady, je noc a já zbaběle utíkám, navíc zmlácená a polámaná. Je něco, co nevíš, no měl bys vědět. Není to nic příjemného, pro mě vůbec ne!" řeknu a nedokážu zadržet slzy.
"Stalo se něco? Má to něco společného s námi? Neplač prosím."
"Přišla jsem o naše dítě!" vyšlo ze mě se slzami v očích.
"Ten hajzl! Romane, ty víš kde je, víš všechno o jeho životě! Nemohu to takhle nechat, tohle je poslední kapka do už tak posraného života! Thalia musí vědět všechno, ale napřed si to s tím zmrdem vyřídím! Jsi na naší straně? Zaveď mě k němu!"
"Adriane, jsem na vaší straně, no tohle po mě nechtěj! Z důvodů tobě dobře známých. Raději své milované vysvětli, jak je to doopravdy se Stefanem."
"Jak je to se Stefanem?" zeptám se automaticky.
"Je to nadlouho, zabere nám to několik minut." řekne a začíná své vyprávění.

"Roman zná Stefana odmala, jejich rodiče byli dlouholetí přátelé. Někdy kolem roku 1976, to bylo Stefanovi 10.let se jeho rodiče rozvedli, prý z důvodů teroru v rodině, kdy jeho otec bil jeho mámu, kdykoliv měl podezření, že ho s někým podvádí, stačil nějaký náznak, něžný pohled a on ve všem hledal nevěru. Stefan to nesl hodně špatně a všechnu zlost si vylil na svém psovi, kterého mučil a zaživa nelítostně stáhl z kůže. Odpusť, že jdu do detailů, no měla bys o něm vědět opravdu všechno!" Když to prohlásil, prošla mým tělem husí kůže a odpor k jeho činům...
"Trvalo to víc než rok, v jednadvaceti letech pokračoval ve šlépějích svého otce, který byl gauner a obchodoval se zbraněmi a drogami. Všechno mu procházelo až do doby, kdy narazil na tvého otce, který, namísto aby ho udal ho zaměstnal ve své firmě. Tohle ale není to nejhorší! Tvůj otec má velký vliv pro společnost, má kontakty s Policejním prezidiem, dokonce i s Ministerstvem vnitra. Proto musíme odjet co nejdřív, všechno je zařízeno! Nesmí tě najít, po tom všem mu nedovolím, aby ti dál ubližoval!" Ozval se i Roman.
"Než jsi tehdy omdlela říkal jsem ti, že se máš vyhýbat svému otci a Wernerovi Heidegerovi. Teď už víš proč!"
"Tak to nebyla jen má představa? A ta část, kdy Adrian odešel a ty ses mě začal dotýkat a byl jsi hrubý, to byla taky skutečnost?" zeptám se zděšeně a Adrian se na něj nechápavě zadíval.
"Ty ses opovážil dotknout mé ženy?!"
"Ale ne, to bych ti nikdy neudělal, seběhlo se to tak rychle, měla jsi vidiny!" bránil se.
"Nikdy bych žádnému muži nedovolil, aby se Thalie dotýkal! Zlomil bych mu vaz!"
"Přísahám, že jsem se jí ani nedotkl!"

Byla jsem stále otřesená krutou pravdu o Stefanovi, no víc mě zarazil fakt, že můj otec má takový vliv. Nechápu, proč nás dal dohromady, co měl proboha v plánu? Teď se jen soustředit na to, abych byla od nich co nejdál! Ode všech! Neměla jsem žádné věci, no v tuto chvíli mi to bylo jedno! Bylo připraveno soukromé letadlo pro Adriana, jelikož je muzikant. Dokonce jsem tam zahlédla menší dav fanoušků, naštěstí žádné novináře, nebo nedej Bože Wernera! Než jsem však do letadla nasedla, zahlédla jsem mimo dav zahaleného muže, který se díval směrem ke mně. Možná, že to byl nějaký fanoušek, co nemá rád společnost. Raději jsem ho vypustila z hlavy a konečně se uvelebila na sedadle. Po dlouhé době poletím, poprvé do Mexika.
"Miláčku, jsi nervózní?" zeptal se mě když si přisedl.
"Po tom, co vím o svém otci a muži, kterého jsem si měla brát, tak ano."
"Nikdo neví, že odjíždíme, můžeš být klidná!" Najednou jsem si vzpomněla na toho týpka.
"Venku stál jeden muž v tmavém oblečení a kapucí na hlavě, která mu zakrývala tvář! Snad to byl jen jeden ze tvých fanoušků, kteří neholdují kupě lidí."
"Je to možné a nebo se ti to jen zdálo. Jsme v letadle, všechno zlé je pryč."
Letadlo vzlétlo a já se naposledy rozhlédla kolem sebe. Znovu jsem zahlédla toho muže, chtěla jsem na to upozornit Adriana, no vzápětí jsem si to rozmyslela, nemá to cenu, když jsme ve výšinách. Čeká nás delší cesta a já unaveně zavřel oči a usnula...

Pokračování příště
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 25. dubna 2011 v 22:18 | Reagovat

WAAW....take odhalena davne okolnosti zo Stefanovho života,su fakt huste a aspon viem,preco sa tak hrubo sprava...somar.No je to pribeh a treba ho citat dokonca.Chudak Thalia,dufam,ze jej po tom vsetkom bude uz lepsie.Skoda ze prisla o dieta a do polovice pribehu som tomu nemohla uverit.Nech sa jej a Adrianovi dari.....

2 katka katka | 25. dubna 2011 v 22:19 | Reagovat

kedže mam spam,tak napisem,ze dooost zaujimave okolnosti v tejto casti a Thalii nech sa dari,chuda moje....tolko v skratke...super pribeh...

3 Sanr Sanr | 26. dubna 2011 v 19:08 | Reagovat

Překvapivé zápletky ale dobře doplňují příběh, i ty "hnusy" popsané do detailů jen tak dál nebát se psát otevřeně vše :-)

4 mimmi mimmi | 28. dubna 2011 v 14:47 | Reagovat

ooou,super sa to zacina vyvijat,dufam ze konecne budu mat pokoj,ale zas verim ze to bude este trochu zamotane,dava to tomu stavu :) ten "typek" to este myslim okoreni,tesim sa :)

5 Daněk Daněk | Web | 1. května 2011 v 14:57 | Reagovat

Páni, je to bomba! Krom toho psíka :D Ale to, jak Roman se jí hrubě dotýkal.. Nevím, co si mám myslet.. ://

6 thom thom | E-mail | Web | 9. října 2011 v 19:52 | Reagovat

super, krásne, veľmi vydarená čať :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama