Listopad 2011

Megan Reid (nová povídka, premiéra na rok 2012)

13. listopadu 2011 v 18:41 | (c) Darela |  Novinky
Jmenuji se Megan Reid a pracuji pro policii L.A. již několik let. Jsem pro ně důležitou informátorkou a ráda se vrhám do nebezpečných akcí. Kolegové si svou práci odvádějí skvěle! Oliver Murray patří k nejlepším policistům, co jsme tu kdy měli. Svou práci oba milujeme a Oliver je navíc hodně velký fešák. Vím, že je to od věci, no nemůžu si pomoct! Nikdo neví o mých citech k němu a dokonce ani on sám. Je to těžké mu odolávat, ale nejspíš by se mých citů vysmál, jelikož mě bere jen jako svou kolegyni a podle toho k sobě také přistupujeme. Vyrůstala jsem bez mámi, která se stala obětí přepadu banky neznámým mužem a střelbu nepřežila. Také kvůli té nešťastné události jsem se dala k policii. Můj otec se po máminé smrti předávkoval, jelikož to nesl velice těžce. Nezazlívám mu to. Nikdo z kolegů o tom nemá ani páru. Občas mám chuť s tímto praštit, no já se nerada vzdávám a všechno si odvádím, jak mám. Je mi pětadvacet let a Oliverovy táhne na třicet. Ostatní už mají rodinu a nebo jsou šťastně ženati a čekají nový přírustek do rodiny. Nejstarší má pětačtyřicet let, jmenuje se Robert Fox a jeho manželka měla podobný osud, jako má máma. On je vlastně jediný, který ví o mě všechno. Mám ho ráda jako otce a můžu mu plně důvěřovat. Na policejní stanici máme počítač, který má jednu zvláštnost, a to hovorovost. Je to naše tajná pomůcka, Oliver pracuje v utajení a díky tomu počítači má přístup kamkoliv, co se kde děje. Nikdo neví kdo jsme, a pro koho pracujeme, všechny informace o nás přísně střežíme, proto máme v teamu lidi, kterým naplno důvěřujeme. Odkrytím naší existence riskujeme zánik. Životy lidí máme ve svých rukách! Pomáhat a chránit, to je naše heslo, kterým se řídíme! Ostatní okrsky nás berou jako obyčejnou kriminální policii. Vyřešili jsme už hodně případů a málokdy se stalo, že bychom něco neodvedli až do konce! Některým zločincům se v nedaleké věznici podařilo utéct, ale naštěstí to nemělo dlouhé trvání. Díky těmto událostem jsme vynalezli způsob, jak tomu zabránit! Doba se neustále mění a také technologie. Hodně lidí se mě ptalo, co je na naší práci nejtěžší. Je to zodpovědnost! Nemůžeme si dovolit chybovat, naši práci by neměli ovlivňovat hlubší city k souzenému, ani kdyby šlo o naše známé! Po smrti svých rodičů jsem vychovávala Alaniu, o sedm let mladší sestru, která nyní žije sama a má svůj vlastní život. Ne jednou vyvedla hlouposti, dokonce byla zadržena na policejní stanici za kráděž oblečení a bot! Naštěstí nikdy neměla vážnější oplétačky s policií! Mám o ni opravdu strach, stýká se totiž s lidmi, kteří nemají chvalnou pověst a ne jednou byli u soudu za rvačky, dokonce se vykládá o ublížení na zdraví. Vždycky mi tvrdila, že ani z jedním z nich nic neměla, no mám pochybnosti! Ne jednou mi totiž lhala, a tak ztratila mou úplnou důvěru! Ještě že jsem napojena na její mobil, díky čemuž můžu zasáhnout, kdyby došlo k něčemu vážnému! Musím si zachovat chladnou hlavu a přistupovat nanejvíš opatrně! Nemám totiž už nikoho kromě ní …

Část jedenáctá - (The) Past in the Future (*Přístup od 17. let*)

6. listopadu 2011 v 3:26 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Jsi hodně překvapená co? Jenže budeš překvapená ještě víc, až ti povyprávím svůj příběh! Jsem naživu a v plné síle! Měla jsi všechno, ale teď se karta obrací!"
Cítila jsem se zrazená, kdyby se alespoň nejednalo o vlastní krev! Ta tvář je mi tak podobná, ale přece jenom duší tolik vzdálená!
"A co jsem měla? Peníze, přítele, který nikdy nebyl takový, jaký se mi jevil?"
"Zlatíčko, tobě vždycky nadržovali rodiče víc, ty jsi byla jejich miláčkem a já? Nepovedený spratek! Tohle je osud, který nás spojil opět dohromady. Jenže tobě nezůstane už nic, vyzkoušíš si to, co já! Tolik tě nenávidím!"
"Nenávidíš? Proboha a proč? Jsi má rodina, nevěděla jsem o tobě nic, jen o tvé smrti!"
"To co se dnes dozvíš, ti od základu změní život! Přesně, jako se změnil mě!" a otočila se na Wernera.
"Odejdi prosím." Přikývl a odešel.
"Proč mě neodvážeš? Poslechnout si tě mohu i bez provazů! Tohle nemusíš dělat!"
"Sestřičko, tomuto neujdeš! Co kdybych tě už nebavila a ty ses chtěla nepozorovaně vytratit ven a jít za tím svým Adrianítem?" rozesmála se a šel z ní strach.
Přistoupila ke mně, chytila mě pod krk a donutila dívat se jí do očí. Kdyby tak pohledy zabíjely!
"Ten teď není důležitý, vlastně..." nedořekla to a pokračovala dál. "Začnu od samého začátku!"
Pustila mě a sedla si naproti. Byla krásná, ale její vnitro prázdné.
"Než přejdu k věci, asi bys měla znát můj život před tou nehodou! Ani si nedokážeš představit, čím vším jsem si prošla drahá! Mělas to být ty, která by chodila v mých botách! Je načase, abys konečně otevřela oči! Pravda, která se bude nepříjemně poslouchat mi ale nepomůže k tomu, abych tě získala na svou stranu, nýbrž na to, abys pocítila všechnu tu bolest o které budu vyprávět!"