Část jedenáctá - (The) Past in the Future (*Přístup od 17. let*)

6. listopadu 2011 v 3:26 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Jsi hodně překvapená co? Jenže budeš překvapená ještě víc, až ti povyprávím svůj příběh! Jsem naživu a v plné síle! Měla jsi všechno, ale teď se karta obrací!"
Cítila jsem se zrazená, kdyby se alespoň nejednalo o vlastní krev! Ta tvář je mi tak podobná, ale přece jenom duší tolik vzdálená!
"A co jsem měla? Peníze, přítele, který nikdy nebyl takový, jaký se mi jevil?"
"Zlatíčko, tobě vždycky nadržovali rodiče víc, ty jsi byla jejich miláčkem a já? Nepovedený spratek! Tohle je osud, který nás spojil opět dohromady. Jenže tobě nezůstane už nic, vyzkoušíš si to, co já! Tolik tě nenávidím!"
"Nenávidíš? Proboha a proč? Jsi má rodina, nevěděla jsem o tobě nic, jen o tvé smrti!"
"To co se dnes dozvíš, ti od základu změní život! Přesně, jako se změnil mě!" a otočila se na Wernera.
"Odejdi prosím." Přikývl a odešel.
"Proč mě neodvážeš? Poslechnout si tě mohu i bez provazů! Tohle nemusíš dělat!"
"Sestřičko, tomuto neujdeš! Co kdybych tě už nebavila a ty ses chtěla nepozorovaně vytratit ven a jít za tím svým Adrianítem?" rozesmála se a šel z ní strach.
Přistoupila ke mně, chytila mě pod krk a donutila dívat se jí do očí. Kdyby tak pohledy zabíjely!
"Ten teď není důležitý, vlastně..." nedořekla to a pokračovala dál. "Začnu od samého začátku!"
Pustila mě a sedla si naproti. Byla krásná, ale její vnitro prázdné.
"Než přejdu k věci, asi bys měla znát můj život před tou nehodou! Ani si nedokážeš představit, čím vším jsem si prošla drahá! Mělas to být ty, která by chodila v mých botách! Je načase, abys konečně otevřela oči! Pravda, která se bude nepříjemně poslouchat mi ale nepomůže k tomu, abych tě získala na svou stranu, nýbrž na to, abys pocítila všechnu tu bolest o které budu vyprávět!"


Pustila svou ruku z mého krku, sedla si naproti mně a začala vyprávět svůj příběh. Nebudu lhát, že jsem cítila uvnitř sebe obrovský tlak. Vidět Simonu po těch letech lží mi nedělalo dobře. Kdybychom se tak mohly setkat za jiných okolností.
"Bylo by zbytečné začít od úplného začátku, takže bych měla začít mluvit o tom, kdy nastal ten zlom! Mám vztek tak velký, že bych tě nejraději vlastnoručně zabila! Pěkně pomalu a vychutnala bych si to do samého konce, děvko! Byla jsem donucena Reném, naším otcem sbalit si věci, abych v den takzvané nehody odcestovala na internát do Washingtonu. Jenže nebylo to úplně tak! Oznámil jak tobě tak i mámě, že se osobně postará o to, abych v pořádku dorazila na nádraží. Chceš vědět co bylo pak? Na tom nesejde, stejně ti to povím..." Začala to vyprávět tak živě...
"V půlce cesty si tě vyzvedne jeden muž, pojedeš s ním!" přikázal Simoně otec
"Co je to za muže? Já mámě nic neřeknu, prosím, vraťme se!" začala prosit se slzami v očích
Bylo jí tehdy čtrnáct let a netušila, co odporného ji čeká...
"Ty už se domů nikdy nevrátíš! Pro všechny budeš mrtvá, takže se máma stejně nic nedozví! Ten muž, ke kterému tě vezu, bude tvým novým poručníkem!" Celou cestu byla Simona vystrašená, krásný slunečný den se promění v černočernou tmu, bez možnosti návratu a plnohodnotného života.
Asi po dvou hodinách jejich auto zastavilo pod mostem, kde čekal silnější muž v obleku a černých brýlích u tmavého auta
"Tak tohle je ta Simona? Hmm, velmi krásná!" přitom se na ni díval příliš toužebně
"Tady ti ji předávám, dělej si s ní co chceš, své jsi už udělal, jen ji drž daleko od mojí rodiny! Nezapomeň však na poslední věc, na kterou jsme se domluvili. Zbytek peněz dostaneš až po splnění, jinak si předem zařiď pohřeb!" bylo mu přitom jedno, že Simona všechno slyší

Když jsem poslouchala tento příběh, tajil se mi dech! Nevěřila jsem tomu, co slyším, toho by přece náš otec nebyl schopný! Dívala jsem se na Simonu se slzami v očích, chtěla jsem ji obejmout a utéct s ní někam, kde bychom začaly od úplného začátku!
"Tohle přece nemůže být pravda! Někdo volal našemu otci, tvářil se zdrceně, žádné známky po falši! Máma viděla tvé tělo, řekli mi, že by nebylo dobré, abych tě v tom stavu viděla, že bych si měla uchovat vzpomínku na tebe, jaká jsi byla."
"Bylo to mnohem horší! To, co jsem prožila, bylo peklo! Chceš vědět, proč se mě musel René zbavit? Napřed si budeš muset vyslechnout, co se dělo po boku toho muže."
Simona nevěděla, kam jedou, celou cestu pozorovala okolí, musela si dávat celou dobu pozor, aby se jí ten muž nedotýkal. Seděla co nejblíže ke dveřím, aby byla co nejméně blízko něj! Cesta pro ni neměla konce. Srdce jí bilo jako na poplach, ale snažila se, aby to bylo na ní poznat co nejméně.
"Simonko, nemusíš se mě bát, budeš se mít u mě dobře!"
"Kam to jedeme?" zeptá se ho nervózním hlasem
"Tvůj otec chtěl hodně daleko, za pár hodin tam budeme." a pokusí se jí dotknout
"Prosím ne!" řekne rázně, se slzami v očích
"Fajn, fajn, nechám tě, aby sis začala zvykat na mou přítomnost!"
Po dalších dvou hodinách se Simoně podařilo usnout, aniž by chtěla. Nevěděla, jak dlouho jeli, probudil ji až ten muž. Venku byla tma, vystoupila z auta a rozhlížela se kolem sebe. Chtěla se od něj osvobodit a tak bez rozmýšlení se dala na útěk. Netrvalo to však dlouho a odvlekl ji do tamnější chatrče, byl tam nepořádek, špinavé nádobí a páchlo to tam

"Byl tak odporný," pokračovala Simona, která to už nezvládala a propukla v pláč.
"Nemusíš pokračovat, pokud ti to ubližuje!" řeknu jí procítěně.
Vůbec to nebylo příjemné poslouchat, nejraději bych stála naproti otci a vyřizovat si účty za Simonu i mě, protože to bolelo víc, než mé utrpení.
"Drtí tě to že? Ty sis žila v pohodlí domova, nemusela ses strachovat o úbytek peněz, měla jsi všechno na co jsi si pomyslela. Ty ses nemusela dívat na to, jak si neustále vodil René domů štětky, nemusela jsi sledovat jak je píchal, co s nimi dělal! Neštítil se ani toho, že jsem byla v domě, všechnu zlost si vybíjel na mě, potom mě zaprodal té svini, která se ke mně chovala jako k nafukovací panně, sexuálně mě zneužíval, půjčoval mě jiným. Bylo mi tehdy čtrnáct let a trvalo to přes dva roky, než jsem se od něj odprostila! Neměla jsem kam jít, dokud jsem nezabloudila k jednomu baru, kde se ženy svíjely u tyče, sledovala jsem je. Byly tak uvolněné, pokud nechtěly, žádný z těch prasáků se jich nesměl ani dotknout, jinak by zakročila ochranka. Najednou jsem k nim chtěla patřit. Jenže majitel baru si všiml, že nejsem plnoletá, chtěl mě vyhodit. Naštěstí se mě ujal, stejně jsem po těch zážitcích vypadala vyspěleji než jiné dívky v mém věku. V spoře oděných šatech jsem se stále víc zdokonalovala v tanci, muži byli v tranzu, uchváceni mnou. Stala jsem se Královnou večera. Teď jsem to byla já, co si dělala s muži co chtěla. Tento podnik byl ten, kde jsem narazila na Wernera, se kterým jsem připravovala plán, jak tě najít a zničit tě! Jednu chvíli tam dělal
ochranku, ale později si ho najal Stefan. No a na zbytek budeš muset přijít sama, sestřičko! Ale nebude to lehké a mě se ulevilo!" zaculila se a utřela slzy z tváře.

Vešel Werner a Simona ho na uvítanou vášnivě, až žíznivě políbila.
"Spokojená, lásko?" zeptá se po tom, co mě uviděl doslova uvnitř zničenou.
"Víc než spokojená! Ale teď bys to měl být ty, kdo by dopověděl ten příběh!"
"Ne Simono, nechci už nic vědět, dostatečně ses pomstila!" ozvala jsem se.
"Ne tak docela!" řekla... "Teď půjdu na vzduch, nechám vás tu."
Nebyla jsem schopná slyšet další podrobnosti, nechtěla jsem vědět už nic, už nikdy v mém životě nebude nic jako dřív! Ta naivní Thalia v tuto chvíli zemřela!
"Jednou k tomu muselo dojít, Thalio! Dokončím tento příběh, zbytek časem sama zjistíš! Tvůj otec je mnohem horší člověk, než ti ho popsala Simona. Moc dobře ho znám, no po změně image si René nevzpomněl, kdo vlastně jsem! Obchodovali jsme spolu, ale zradil mě! Nikdo z podobných lidí nezjistil mou pravou identitu, dokonce se mi podařilo obelstít i tebe! Jsi Simoně tolik podobná, musel jsem ti být na blízku! Například v Mexiku, André. Musel jsem se zbavit jejich sluhy, abych tě měl na očích. Nebo ten s hrubším hlasem, který tě varoval před Adrianem. Mimochodem, musím mu poděkovat za spolupráci! Stefan si ničeho nevšiml, až moc mi věřil, hlupák!"
Zbystřila jsem a dívala se na něj prázdným pohledem. Kvůli Adrianovi jsem prožívala ty muka? Raději jsem měla umřít, nechat to tak! Thalio, tohle je tvůj konec, není cesty zpět!

Pokračování příště...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 latinodivas latinodivas | E-mail | Web | 6. listopadu 2011 v 17:16 | Reagovat

Wau, Wau, Wau, nemusel som ani dlho čakať a vyrazenie dychu, je tu!!! :D Perfektné. Toto hodnotím 1*** Je to perfektné!!!! Vravel som, že ako Ťa poznám, prekvapíš ma :D a je to tu!!! :D Už sa teším na ďalšiu časť.

2 Michal Macek Michal Macek | E-mail | 6. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

No co na to říct snad very good i když to je spíš takové slabé slovo je to skvělé jen tak dál pokračuj hlavně má to ty správné grady a doufám že to tak bude i dál jak říkám mě se to líbi je to perfektní čím dál víc se překonávas těším se na pokračovani.

3 Daněk Daněk | Web | 9. listopadu 2011 v 16:11 | Reagovat

Wau! Sice jsem z této kapitoly měl spíše negativní pocit, ale to tak má být

4 katka katka | 19. listopadu 2011 v 20:11 | Reagovat

No vyrazilo mi to dych ako sa vyklula zo zahadnej zeny jej sestra.A ako jej opisovala jej pribeh,co zazila a ako sa pretlkavala,isla som s Thaliou k zemi tiez a mala pot na cele.NEMOZE sa to takto skoncit,musi Thalia zit...super napisane....

5 Sanr Sanr | 4. prosince 2011 v 11:57 | Reagovat

Po stylistické stránce vynikající, přímá i nepřímá řeč velmi dobře propojené a tím i čtivé. Ty sprostší slova a celkově negativní část příběhu tomu neubrala ba naopak , jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama