Prosinec 2011

Část dvanáctá - Where is the truth? (*Přístup od 17. let*)

12. prosince 2011 v 22:15 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Zůstala jsem tam sama, tmavá místnost mi připomíná mou černou mysl a prázdnou duši. V tuto chvíli jsem chtěla umřít, mé srdce se trhalo na kusy, cítím, jako bych pomalu ztrácela vědomí. Oči se zalily slzami. Nemohla jsem se ani hnout, necítila jsem si ruce, s nohama jsem moc hnout nemohla. Bolelo mě celé tělo! Asi po 4 hodinách bdění se otevřeli dveře, baterkou mi někdo svítil přímo do očí, oslepila mě záře, snažila jsem se světlu vyhnout, no šlo to jen stěží. Ta osoba dala baterku níž, nepoznávala jsem ho. Když jsem však na něj upřela zrak, nemohla jsem uvěřit svým očím! Pak jsem si uvědomila, že mě vlastně už nic nedokáže překvapit!
"Romane, ty taky?" zeptala jsem se s velkou dávkou ironie.
"Vidím, že tě to nijak nepřekvapilo, Thalio!"
"Překvapit? Jaká ironie! Nic mě nemůže v této chvíli překvapit!"
Dívala jsem se mu do očí, upřeně, že jsem vnímala jeho pohled, ze kterého byla cítit nervozita, napětí. Až sám svůj zrak upřel jinam. Chladně jsem se usmála. Po několika sekundách vešla do místnosti Simona.
"Doufám, že sis s Romanem povykládala!" řekla a ironicky se usmála. "Rozvážu ti ruce Thalio, ale ať tě ani nenapadne na mě něco zkusit, neváhala bych a odpravila tě, bez milosti!"
"Ty už jsi mě odpravila před pár hodinami!"
"Jsi velmi vtipná, sestřičko!" řekla opět ironicky, jako po celou tu dobu!
Přistoupila ke mně zezadu a přetrhla provazy. Zápěstí šíleně štípalo a pálilo, konečně mi opět mohla proudit krev v žílách, měla jsem šílenou žízeň.