Únor 2012

Část sedmnáctá - This is the End! (*Přístup od 17. let*)

25. února 2012 v 2:07 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Dokud se nerozhodnu co dál, Stefanovi o svém těhotenství nic neřeknu. Počkám, až mi můj otec povypráví příběh našeho života a podle toho se zařídím.
"Thalio, kdo ti volal? Tina se rozhodla nepřijít?" zeptá se Stefan.
"Byl to lékař. Oznámil mi výsledky testů." oznámím.
"Jaké jsou výsledky? Doufám, že dobré."
"Naštěstí to není nic vážného, byla jsem jen mírně anemická."
"Na chvíli jsem si myslel, že by jsi mohla být těhotná."
"Ne, to opravdu nejsem!" zalžu.
"Fajn," odvětí nakonec. "Dnes se tady staví René." dodá.
Jsem nervózní! Možná bych měla jít na potrat, nevím, jestli chci dítě, které bude mít Stefanovu krev. Bojím se, aby se z něj nestala taková zrůda! Je na čase se rozhodnout jednou provždy!
"Dobrý den Tino." zaslechla jsem zvítání se Stefana s Tinou.
Byla jsem ráda, že opět přišla. Alespoň si budu moct s kým popovídat, i když nemůžu zacházet do detailů. Za pár hodin je tu můj otec! Musím se odreagovat.
"Je tu Tina, večer se vrátím i s tvým otcem, tak buď připravená." připomene mi Stefan.
Jen jsem přikývla a Stefan odejde. Konečně sama doma! Bez něj!
"Jsem tak ráda, že jsi přišla i dnes." řeknu jí s úsměvem.
"Docela jsi mi chyběla," odvětí také s úsměvem. "zjistila jsem, že jsi skvělý člověk."
"Vážím si toho, jsi také úžasný člověk. Možná máme společného víc, než tušíš."
"Co mi tím chceš naznačit?" zeptá se udiveně.

Část šestnáctá - This is the End? (*Přístup od 17. let*)

16. února 2012 v 4:00 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

O dva týdny později: Už dva týdny jsem tu zavřená. Cítím se poslední dobou unavená, trpím ranními nevolnostmi! Potřebuji čerstvý vzduch, dostatečný pohyb, proto ty stavy. V noci nemůžu spát a přes den se snažím neusnout. Nechci, aby se ta noc opakovala. Kdykoliv se Stefan objevil, hlídala jsem každý jeho pohyb, jeho každý křivý pohled. Zdi tohoto pokoje jsou tak umělé, mám pocit, že se co chvíle zblázním! Miranda sem občas zašla, ale mě se snažila vyhýbat, vždycky na mě nevraživě zírala! Kdyby pohledy zabíjely, dávno bych byla mrtvá. Mám nechuť k jídlu, nechutná mi nic z toho, co mi připraví, mám představy jak se mě snaží otrávit. Raději se vyhladovím k smrti, než to spolknout. Vzpomeň ďábla a ďábel ve dveřích...
"V kuchyni máš něco na přípravu jídla. Musíš jíst, takže si jistě něco uděláš. Mimochodem, bude se o tebe starat hospodyně, můžeš ji požádat o co chceš, je v kuchyni." řekne Stefan.
Nic jsem neodpověděla a šla se podívat. Byla tam krásná tmavovláska s dlouhými vlasy, je jí tak kolem pětatřiceti let. Přesně Stefanův typ!
"Jmenuji se Tina, vy budete jistě Thalia Rockwellová. Těší mě, jste krásná."
Thalia Rockwellová? Stále ještě Stewartová pokud vím!
"Také mě těší, Tino." odpovím s úsměvem.
"Bude se starat jak o kuchyň, tak i o tebe po dobu, co budu pryč. Musím zajít do firmy za tvým otcem, máme spolu něco nedořešeného." Pak se Stefan obrátí na Tinu.
"Thalia se před dvěma týdny vrátila z Kanady, kde máme jednu z poboček."
Proč lže? Zřejmě mi něco nedošlo. Před odchodem mě stihl políbit a mě se obrátil žaludek!

Část patnáctá - Why me? (*Přístup od 17. let*)

10. února 2012 v 2:19 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Mirando, co se děje? Nechápu to!" zeptám se roztřeseným hlasem.
"Hm, všechno to bylo dobře promyšlené. Už hodně dlouho. Bylo tak jednoduché klamat tě po celou tu dobu! Součástí toho všeho jsem byla i já. Část z příběhu ti bude prozrazena, abys lépe chápala. Na to bude dobré, když se posadíš!" oznámí s potutelným úsměvem na rtech.
"Celé naše přátelství se zakládalo na lži? Celou tu dobu jsi paktovala se Stefanem a věděla o tom, jak se ke mně surově choval?" zeptám se rozhořčeně.
"Věděla a vím o více věcech a vůbec mi tě nebylo líto!" nedávala si ruku před pusu!
"Co jsem ti udělala, že jsem si tohle zasloužila?" bylo mi do breku.
"Vždycky jsem tě nenáviděla za to, jak jsi úspěšná, že když jsi udělala něco špatného, co bylo pod tvou úroveň, nikdy jsi nebyla potrestána! Zhýčkaná holčička!"
"Proč jsi to v sobě držela a nikdy mi to nedala najevo?"
"Protože pak bych nedosáhla toho, čeho teď! Časem zjistíš!" zvýšila hlas.
"A teď tu jsem proč? Další část tvého plánu jak se pomstít?"
"Něco takového! Nikdy odtud už neodejdeš, tohle je tvůj domov, tvůj venkovní prostor, tvá restaurace, co jen chceš! A navíc tu budeš mít společnost!" neodpustila si štiplavou poznámku.
Přítel, v uvozovkách, o kterém mluvila Miranda byl Stefan, sedící vedle mě! Když jsem si nalhávala, že všechno bude v pořádku, netušila jsem, že se to znovu vrátí, teď nejspíš v drastičtější formě. Kdysi jsem utíkala, teď se musím soustředit na slova Brada, který mi teď neskutečně chybí! Kdyby mi nevnukl myšlenku utéct zrovna v době přepadení, byla bych stále tam, svobodná a beze strachu z uvěznění!