Část patnáctá - Why me? (*Přístup od 17. let*)

10. února 2012 v 2:19 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Mirando, co se děje? Nechápu to!" zeptám se roztřeseným hlasem.
"Hm, všechno to bylo dobře promyšlené. Už hodně dlouho. Bylo tak jednoduché klamat tě po celou tu dobu! Součástí toho všeho jsem byla i já. Část z příběhu ti bude prozrazena, abys lépe chápala. Na to bude dobré, když se posadíš!" oznámí s potutelným úsměvem na rtech.
"Celé naše přátelství se zakládalo na lži? Celou tu dobu jsi paktovala se Stefanem a věděla o tom, jak se ke mně surově choval?" zeptám se rozhořčeně.
"Věděla a vím o více věcech a vůbec mi tě nebylo líto!" nedávala si ruku před pusu!
"Co jsem ti udělala, že jsem si tohle zasloužila?" bylo mi do breku.
"Vždycky jsem tě nenáviděla za to, jak jsi úspěšná, že když jsi udělala něco špatného, co bylo pod tvou úroveň, nikdy jsi nebyla potrestána! Zhýčkaná holčička!"
"Proč jsi to v sobě držela a nikdy mi to nedala najevo?"
"Protože pak bych nedosáhla toho, čeho teď! Časem zjistíš!" zvýšila hlas.
"A teď tu jsem proč? Další část tvého plánu jak se pomstít?"
"Něco takového! Nikdy odtud už neodejdeš, tohle je tvůj domov, tvůj venkovní prostor, tvá restaurace, co jen chceš! A navíc tu budeš mít společnost!" neodpustila si štiplavou poznámku.
Přítel, v uvozovkách, o kterém mluvila Miranda byl Stefan, sedící vedle mě! Když jsem si nalhávala, že všechno bude v pořádku, netušila jsem, že se to znovu vrátí, teď nejspíš v drastičtější formě. Kdysi jsem utíkala, teď se musím soustředit na slova Brada, který mi teď neskutečně chybí! Kdyby mi nevnukl myšlenku utéct zrovna v době přepadení, byla bych stále tam, svobodná a beze strachu z uvěznění!


"Jsem tak rád, že ses konečně vrátila!" řekl ironickým hlasem a políbil na levou tvář.
Bylo mi to odporné, až jsem hlavu naklonila do pravého boku.
"Rád vidím, že mě znovu miluješ." opáčil opět ironicky.
"Raději se nechám zastřelit, než tě zase milovat!" odvětila jsem.
"Chyběl mi tvůj smysl pro humor, miláčku." opět si rýpl.
"To už by stačilo!" vykřikla Miranda. "Měli bychom Stefane přejít k tomu nejdůležitějšímu, zasvětit tady naši květinku do dění!" po chvíli se zklidnila.
"Byla jsem s tebou v té zapadlé kavárně, kdy jsi odešla za svým Adrianem, který tě očekával na toaletách," začala své vyprávění Miranda. "Werner čekal venku. Bylo to předem naplánováno! Věděla jsem, že s ním čekáš dítě. To jsem nemohla dopustit! Zamilovala ses do muže, který měl patřit mě, děvko! Ale ne, on se musel zamilovat zrovna do tebe! Co se dělo po tvém odchodu, to zajistil právě Werner. Stefan to nenechal jen tak a toho parchanta odstranil z cesty. Ale i tak byl Adrian stále zamilovaný do tebe! Proto jsem se tě musela kousek po kousku zbavit. Z nemocnice si tě odvedl spolu s Romanem. Jak to vím? Byla tam osoba, která mě o všem informovala! Škoda jen, že tě Stefan pouze zastrašil a neodrovnal tě. Musím ti prozradit, že Adrian byl jen naší obětí, nevědomky spolupracoval! Kdyby se tehdy odhodlal a Stefana vyhledal, byl by to jeho konec, protože jak už tě obeznámil Roman, on a tvůj otec mají kontakty s celým státem, nepomohlo by vám proti Stefanovi něco podniknout. O čem René neví je, koho ti přidělil za partnera! Kdyby chtěl, zničil by ho! Nezůstalo by ti nic! Jenže to by nebyla taková zábava!" zasměje se.
Poslouchala jsem ji a nevěřila vlastním uším! Adrian byl zabit, aniž by s mým únosem měl co do činění a vším okolo. Proč jsem pochybovala? Neodpustím si to! Sakra!

"Proč jsi taková svině?!" vstala jsem z pohovky a vybuchla.
"Kdo ti dal svolení nadávat mi, hm?" nenechala se Miranda.
"Byla jsi pro mě jako sestra, věřila jsem ti a se vším se ti svěřovala!" pokračovala jsem.
"Nenáviděla jsem tě od chvíle co tě znám, ale byla jsem dost chytrá na to, abych se neprozradila, nepřeřekla. Teď naštěstí nemusím předstírat nic!"
Zůstala jsem v šoku z té její náhlé přeměny, z toho, že za vším špatným byla ona. Zastesklo se mi za Adrianem ještě víc! Měla jsem něco vymyslet abych nás tohoto ušetřila! Já i on bychom už byli daleko, šťastní s naším dítětem. Zůstala jsem sama, opět připoutána ke Stefanovi!
"To už by stačilo!" ozval se Stefan. "Mirando odejdi nebo budeš vyprávět ten zasraný příběh několik hodin! Nechej některé věci také na mě!"
"Fajn, fajn, bude dnes po tvém, protože na její ksicht se nedá dívat!"
Vezme si svou kabelku a odejde. Teď jsem tu s ním po víc jak roce opět sama! Ani pomyslet na to, co může následovat. Necítím k němu nic, jen odpor, který je čím dál silnější!
"Proč musela Miranda odejít? Jaké máš se mnou plány tentokrát?" zeptám se na rovinu.
"Mít tě na očích, dělat si s tebou co mě napadne! Jsi opět moje!"
"Nikdy tvoje nebudu, slyšíš?!" rozkřiknu se, když se ke mně nahne a udeří
"Dělá ti to dobře? Klidně mě ubij k smrti, duší ti patřit nikdy nebudu, šmejde! Ztratila jsem všechno, na čem mi záleželo, je mi to jedno!" chytím si tvář.
"Mrtvá mi budeš k ničemu!" odpoví suše. "Zvykej si na mou přítomnost, na tohle tady! Byt vybrán speciálně pro tebe. Můžeš si tu dělat co chceš, máš tu i maketu přírody."
"Už nejsem tou Thaliou jakou jsi znal! Už se tebou ničit nenechám!"

Chytil mě za ruku a odvlekl do ložnice, kde mě hodil na postel. Šel ke mně blíž, začal se mě dotýkat, nasával mou vůni na krku a začal mě líbat. Naznačila jsem mu, že mi je to nepříjemné, aby přestal. Jenže to ho ještě víc vyprovokovalo k tomu, aby přitvrdil. Čím víc jsem se bránila, tím to bylo horší! Vší silou jsem ho od sebe odstrčila, že spadl z postele. Poté se hbitě zvedl, výhružně se na mě podíval, vrátil se ke mně a chytil mě pod krk. Stiskl ho silně, kousek po kousku jsem ztrácela dech. Snažila jsem se ho kopnout mezi nohy, šlo to velice obtížně, no nakonec se mi to podařilo.
"Je mi z tebe zle! Domáhat se sexu násilím! Když jednou řeknu NE, myslím to doslovně! Nebudu si nalhávat že jsi nic neměl s Mirandou, protože sám víš, že to tak není!" obořila jsem se.
"Kde jsi nabrala tolik odvahy odporovat mi?" nevěřícně zakroutil hlavou.
"Řekla jsem ti, že už nejsem ta Thalia kterou jsi znal!" opakovala jsem se.
"Já tě už naučím poslušnosti. Po dobrém nebo po zlém, záleží čistě jenom na tobě! Ještě stále jsi tatínkova holčička, brzo tomu ale bude konec!" začal s výhrůžkou.
"Zabiješ mě nebo necháš ublížit mému otci? Co tím získáš?" snažila jsem se konverzovat.
"Mám plnou moc nad účty a jiných důležitých věcí, zničím ho kdykoliv budu chtít. Jenže ty už tu nebudeš, abys podnikla odvolání či právní kroky!" řekl s úšklebkem.
"Z otcovi firmy mi nepatří vůbec nic a pokud ano, dokážu se jich vzdát! Nejsem závislá na jeho penězích, dokážu se o sebe postarat sama!" odvětila jsem s jistotou.
"Nebudeme se teď bavit o firmě, okecala jsi to dostatečně!"
Rozbušilo se mi srdce! Couvala jsem co nejvíc ke stěně postele, jenže to už byl u mě.
"Nedělej to! Prosím!" sledovala jsem ho v křeči a nemohla popadnout dech.

Sevřel mě tak, abych se nemohla bránit, rukama se mě dotýkal drásavě, strhl ze mě tričko, sundal kalhoty, nohama mě sevřel, abych nemohla kopat a sám si sundal své kalhoty. Pokračoval v tom co začal, rukou mi sjel pod kalhotky, kde mě silně dráždil. Vyjekla jsem bolestí, ale jemu to bylo jedno! Volnou rukou mi zacpal pusu, abych méně křičela a když to nepomáhalo, víckrát mě udeřil. Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky, když do mě vnikl. Cítila jsem nesnesitelnou pálivou bolest, slzy mi stékaly po tvářích. Nešlo soustředit se na něco jiného, přála jsem si, aby to co nejdřív skončilo, trvalo to pro mě snad celou věčnost! Když bylo konečně po všem, nemohla jsem se hnout, celé tělo bolelo! Naštěstí Stefan odešel do vedlejší místnosti, sebrala jsem veškerou sílu a namířila si to do koupelny, smýt ze sebe tu hanbu a vše, co po něm zbylo na mém těle. Nikdy jsem si nepomyslela, že se stanu obětí znásilnění, myslela jsem, že mě se to stát nemůže, že se mi to bude vyhýbat. Teď vím, jak špinavě se cítili ženy, které to zažily! Nesmím si vyčítat, že za všechno můžu já, protože to tak není! Vlezla jsem do sprchy a když na mě začala téct voda, složila jsem se, opřela se o zeď sprchového koutu, rukama jsem přešla po svém obličeji, zase vstala a sjela rukama po celém těle, abych odstranila všechnu nečistotu. Potom jsem se oblékla a pomalu se odebrala k posteli. Musela jsem se skrčit do klubíčka, cítila jsem se tak bezpečněji. Brek mi pomáhá dostat ze sebe všechno negativní, ale vzpomínky na tuto hrůznou noc jen tak nezmizí. Možná nikdy!

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michal Macek Michal Macek | E-mail | 10. února 2012 v 18:54 | Reagovat

No teda páni skvělá část dovolil bych si říct nejlepší ze všech to ze za to co se ji přihodilo ze může Miranda to je opravdu něco tohle nikdo nečekal to je ale devka takže Adrian za nic nemohl hm škoda ze umřel a samozřejmě Stefan no co k němu je pořád stejná svině snad ještě horší bude zajímavé sledovat další vývoj události ale už teď je vidět ze dobrý moc nebude ale nechme se prekvapit :) jen tak dál je to skvěle.

2 katka katka | 11. února 2012 v 17:45 | Reagovat

No normalne sa mi zdvihol tlak ku koncu,pretoze by som ho zaskrtila,preco Thalii sa tak ublizuje...Najprv jej kamoska,potom Stefan,dufam,ze jej  niekto pomoze,ze jej niekto bude nablizku,koho miluje,ma rada.Ani som nedychala....tak som citala...

3 thom thom | E-mail | Web | 15. února 2012 v 20:08 | Reagovat

Tak tomu sa hovorí "priateľstvo".Niekedy človeka sklame osoba o ktorej by sme to nikdy nepovedali a Miranda je jasným príkladom. Perfektná časť, som strašne zvedavý ako to všetko nakoniec dopadne, či Thalia nájde pokoj a bude niekedy štastná, alebo v jej osude je jednoducho napísané slovo smrť. Čakám na pokračovanie, len tak ďalej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama