Část sedmnáctá - This is the End! (*Přístup od 17. let*)

25. února 2012 v 2:07 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Dokud se nerozhodnu co dál, Stefanovi o svém těhotenství nic neřeknu. Počkám, až mi můj otec povypráví příběh našeho života a podle toho se zařídím.
"Thalio, kdo ti volal? Tina se rozhodla nepřijít?" zeptá se Stefan.
"Byl to lékař. Oznámil mi výsledky testů." oznámím.
"Jaké jsou výsledky? Doufám, že dobré."
"Naštěstí to není nic vážného, byla jsem jen mírně anemická."
"Na chvíli jsem si myslel, že by jsi mohla být těhotná."
"Ne, to opravdu nejsem!" zalžu.
"Fajn," odvětí nakonec. "Dnes se tady staví René." dodá.
Jsem nervózní! Možná bych měla jít na potrat, nevím, jestli chci dítě, které bude mít Stefanovu krev. Bojím se, aby se z něj nestala taková zrůda! Je na čase se rozhodnout jednou provždy!
"Dobrý den Tino." zaslechla jsem zvítání se Stefana s Tinou.
Byla jsem ráda, že opět přišla. Alespoň si budu moct s kým popovídat, i když nemůžu zacházet do detailů. Za pár hodin je tu můj otec! Musím se odreagovat.
"Je tu Tina, večer se vrátím i s tvým otcem, tak buď připravená." připomene mi Stefan.
Jen jsem přikývla a Stefan odejde. Konečně sama doma! Bez něj!
"Jsem tak ráda, že jsi přišla i dnes." řeknu jí s úsměvem.
"Docela jsi mi chyběla," odvětí také s úsměvem. "zjistila jsem, že jsi skvělý člověk."
"Vážím si toho, jsi také úžasný člověk. Možná máme společného víc, než tušíš."
"Co mi tím chceš naznačit?" zeptá se udiveně.


Řekla jsem jí alespoň o své sestře, že je možné, že spolu pracovali v jednom a tom samém podniku. Samozřejmě jsem některá fakta zamlčela. Kdyby se dozvěděla celou pravdu o mém životě, byla by v tu ránu v nebezpečí. Kvůli mně trpělo dost lidí!
Opět nastal večer a já nervózně přešlapovala z místa na místo. Tina se mě zeptala, jestli jsem v pořádku, řekla jsem jen, že můj otec má pro mě znepokojující zprávy. Jen co jsem to dořekla se v obyváku objevil spolu se Stefanem. Tina dostala jednoduchý příkaz k opuštění domu z důvodů krize v podniku. Nechci ani pomyslet, co teď se bude dít!
"Tak Thalio, po více jak dvou letech se opět shledáváme. Jsi opravdu tak pitomá, že jsi se zapletla s prvním chlápkem, který ti zkřížil cestu, nebo ti jen vypověděl mozek?"
"Otče, já toho chlapíka jak mu říkáš milovala! Nemlátil mě, neponižoval, choval se ke mně jako k vzácné věci a také mě celým svým srdcem miloval!" řekla jsem se slzami v očích.
"Nemyslíš že jsi si zasloužila potrestání? Kurvit se s jiným, když máš doma přítele?"
"A ty si říkáš můj otec? Slyšíš se? Mlátil jsi takto i mou mámu?"
"Byla někdy tak pitomá, starala se do věcí, které ji neměly co zajímat!"
"Vodil sis domů štětky a já jsem jedna z nich? Prodal jsi mou sestru úchylovi, který jí znásilňoval a půjčoval jiným, nechal jsi z ní udělat ženu v tak nízkém věku!" vrazí mi pořádnou facku.
"Ty jedna čůzo, nabídl jsem ti ideálního muže, dal jsem ti byt a ty se opovážíš mi něco vyčítat? Tak to teda ne, tomu udělám konec! Tohle byla poslední kapka!" rozzuřil se.
"Sedni si tu, hezky drž pusu a poslouchej! Bude to to poslední, co uslyšíš!"

Rozbušilo se mi srdce a trochu jsem se třásla. Tohle že je můj otec? Cítím strach!
"Začneme tvou mámou! Měl jsem s ní románek, ze kterého jsi vzešla ty. Mí rodiče mě přímo donutili si ji vzít. Nemohl jsem si dovolit mít nemanželského haranta, protože to by naši rodinu pošpinilo! Po nějaké době jsem se opil a za devět měsíců ´po´ přišla na svět tvá sestra Simona. Vaši matku jsem nemiloval, manželství pro mě byla jenom rutina, přestala mě přitahovat a tak jsem své potřeby získával u atraktivnějších mladých slečen. Bohužel se stala Simona nechtěným svědkem a jelikož jsem ji nechtěl zabít, jediným řešením bylo se jí zbavit tím, že ji ´prodám´ někomu, kdo mě toho problému zbaví! Jestli jsem z toho měl špatné svědomí? Ani ne! Ty jsi starší, a to byla tvá výhoda. Když jsem potkal Stefana, obchodoval se zbraněmi a drogami. Uvědomil jsem si, že takového jako je on potřebuji a tak jsem ho zaměstnal v rodinné firmě Darela´s Company. Firma samozřejmě byla zástěrkou, hlavním jobem byla výroba a distribuce drog, podíleli jsme se na ozbrojených přepadech, já samozřejmě pod jednoduchým pseudonymem, Bull Terrier. Měl jsem kolem sebe lidi, kteří sice neznali mou tvář, ale dělali pro mě všechno, co jim bylo přikázáno. Věděli moc dobře, že za špatně odvedenou práci trestám smrtí! Nedávám druhou šanci. Měla bys vědět, že mám všude kontakty, stačí říct Bull Terrier a mám, co potřebuji. Strach je mnohdy víc, než se pokoušet sám vykonat spravedlnost! Odstranil jsem už tolik lidí, policie má hodně práce najít muže pod pseudonymem Bull Terrier, René Stewart je vážený podnikatel bez poskvrněné minulosti. Tvou matku bylo také snadné odstranit!" zakončil tím své vyprávění.

Byla jsem jako ve špatném snu, natáhlo mě a vyzvracela jsem se na koberec pod sebou. Ublížil mé mámě, když jsem byla pryč, zřejmě proto, že věděla o jeho činech a chtěla od něho odejít, udat ho, což nemohl dopustit. Co teď bude se mnou, když o všem vím?
"Zabil jsi mou mámu? Jak jsi jen mohl!" zavzlykala jsem.
"Muselo to být, holčičko moje. Pojď, projedeme se na klidné místo, kde si můžeme promluvit. Stefan nám bude dělat společnost, bude jenom lépe." mazal mi med kolem pusy.
"Chceš se mě zbavit, protože už vím o všem! Proč jsi mi to raději nezatajil, proč jsi mě nenechal v nevědomosti, abys ušetřil alespoň mě?" zeptám se se slzami v očích.
"Já ti neublížím, jenom to potřebuješ rozdýchat někde na čerstvém vzduchu."
Zvedl mě za ruku a odvedl mě na chodbu. Věděla jsem, co přijde, ale obula jsem se a šla s nimi do auta. Cesta trvala asi hodinu, když jsme dorazili k řece, kterou jsem nikdy nenavštívila. Sedla jsem si na molo, nechali mě tam osamotě. Shlédla jsem k nebi, prosila mámu o odpuštění, že jsem ji nechala napospas nelítostného osudu. Myslela jsem na Adriana, který tam na mě jistě čeká, omluvila se za rozhodnutí, které ublížily milovaným lidem. Nevím, kam se dostanu, no vybavily se mi slova Brada: "Měj víru v Boha, ten ti ukáže cestu." Teď se jen odevzdat do jeho rukou. Mám velký strach. Bude to bezbolestné, nebo mučivé odcházení?

Uslyšela jsem kroky a zahlédla stíny, nejspíše mužů. Zrychlil se mi tep, srdce bušilo jako o závod, mé dýchání nebylo pravidelné. Obrátila jsem se naposledy k Renému a Stefanovi.
"Bude to rychlé?" zeptám se roztřeseným hlasem.
"Bude to v pořádku, slibuji!" a dal příkaz chlapům, aby mě podrželi, abych neutekla.
"Stefane, musí to být? Já nejsem ten typ, který by běžel na policii a všechno jim řekla. Není nutné zacházet až k extrémům, prosím!" slzy mi stékaly po tvářích.
Nedočkala jsem se žádné odpovědi, jen ránu, kterou mi zasadil do obličeje. Cítila jsem pálení, pak přišla další rána. Všimla jsem si v jeho ruce ostrý předmět, neviděla jsem jaký, jelikož mi ty rány zastřily zrak. Několikrát jsem vykřikla bolestí, jenže na další úder jsem nečekala dlouho. Stékala mi z obličeje krev. Neměla jsem sílu hnout sebou, modlila jsem se, aby to už skončilo. Nevím, jak dlouhé to mělo trvání, byla jsem otupělá, necítila jsem si obličej, když jsem se ho konečně mohla dotknout, i když se značnými obtížemi. Můj otec se na mě díval, všimla jsem si toho.
"Odpusť mi to, dcero moje, ale nemám na výběr. Byla jsi tak krásná, teď by tě nikdo nepoznal. Tvá krásná tvářička je na maděru! Teď přijde rychlý konec. Zvedněte ji!" poručí jim.
Bude všechno v pořádku? Nechci umřít, ale také nechci žít s netvořenou tváří. Nemůžu brečet, nemůžu se téměř vůbec hnout, nemám sílu vstát, i když se snažím. Proč jsem nezůstala v Kanadě, proč jsem nepomohla vlastní sestře, proč jsem se zamilovala do Adriana? Je tolik otázek v mé hlavě. Naleznu po životě odpovědi? Zachrání mě někdo, nebo široko daleko není nikoho, kdo by mi pomohl? Jak to, že jsem obětí já, že byla obětí má matka a ti další lidé? Nenávidím všechny ty věci kolem mě, co se udály za poslední dva roky. Hleděla jsem smrti do tváře, ale neviděla jsem žádné uklidňující světlo ani tunel. Umřu rychle?
Stefan vytáhl zbraň, namířil ji na mě, stála jsem na kraji mola, pod ním voda. Slyšela jsem, jak proudí. Zavřela jsem oči a čekala na svou smrt. Byla jsem pokojná, jen ať je konečně po všem. Zbraň vystřelila, cítila jsem tlak na hrudi, který mě odhodil do vody. Cítila jsem, jak se jí nahltávám a nemohu popadnout dech. Už jsem nic necítila, omdlívám! Adriane, už navždy spolu!

Pokračování příště...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | E-mail | 25. února 2012 v 5:46 | Reagovat

Thalia je mrtvá to néé :(( to nemůže být pravda ze je po ní :( no jinak je to síla teda tak pravda konečně vyšla najevo její otec to je ale bastard a hnusná svině zabil její matku teď i vlastní dceru za něco takového si nezaslouži žít bych ho nejradeji zabil :( a klidně i osobně :) hm jinak se mi líbi ta rodinná firma jo ta je zajimava jen zástěrka pro nekalé aktivity no to je něco tak tohle je ten nelepší díl co sem četl tentokrát ses překonala teda to rozhodne v překladu to zní tohle je konec no pokud je to opravdu konec tak si to zakončila skvěle blahopřeji ale něco mi říká ze ještě určitě se bude na co tesit no třeba se pletu :) uvidíme jen tak dál tak podle mě mají vypadat příběhy se spoustu zvratu a nenechat diváka ani na chvili chladnym aby ani na chvili nevěděl co přijde taky to ti rozhodne jde :) je to perfektní.

2 thom thom | E-mail | Web | 27. února 2012 v 21:05 | Reagovat

Fúúha. Šokujúci koniec, škoda, že to skončilo takto nespravodlivo, škoda. Vyzerá to tak, že je skutočne mrtvá, alebo, žeby predsa? No určite najlepšia časť, ale ten koniec ma šokoval a aj sklamal, pretože predsa som za to, aby spravodlivosť zvíťazila :D a toto skončilo, že vyhralo zlo.

3 katka katka | 5. března 2012 v 10:41 | Reagovat

Dramaitcky koniec,no mozno i pokracovanie,myslim,ze je nadej,verim v to,nemoze sa to takto skoncit,ze zlo vyhralo.Ak ano,nech idu do pekla a Thalia do neba za Adrianom....a rodinou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama