Část dvacátá - Badger Game (*Přístup od 17. let*)

13. července 2013 v 4:03 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Fajn vyhrál jsi!" prohlásila Carmen.
A pokračovala: "Udělám to, ale potom mě necháš na pokoji! Jinak to budu já, kdo tě zničí! Už nejsem ta hodná holčička jako před lety!" rozčílila se.
"Pokud svou práci odvedeš tak, jak jsme se domluvili, zmizím a už mě nikdy neuvidíš!"
"Jak si mohu být jistá, že svou část dohody splníš?" otáže se a čeká na odpověď.
"Musí ti stačit mé slovo! Jde mi jenom o ty diskety!" opáčí.
"Já ti na to seru, klidně si ty skurvený papíry předej komu jen chceš!" rozčílí se Carmen.
Muž se na ni podívá, koutky jeho úst se mírně nadzvedly.
"Víš moc dobře, že tě to potopí. Nehodí se ti riskovat!" odvětí.
"To samé platí i o tobě, Wernere, nemyslíš?" uculí se Carmen.
"Máš čas do konce týdne, dostaň ty diskety, přines mi je sem v tuto hodinu, předej mi je a já ti předám originální spisy! Pak odejdu a ty budeš mít život jako doteď!"
"Podívám se po nich zítra, budu mít víc prostoru." odsouhlasila až podivně rychle a odešla.


Další den se Carmen vrátila do firmy, vypadala dokonale, ale moc mile se netvářila. Prošla kolem ostatních zaměstnanců bez pozdravu či pohledu, ne jeden kroutil hlavou nad tou drzostí.
"Copak mají za problém, jako bych se něčeho špatného dopustila!" řekla si pro sebe Carmen.
Po nějaké chvíli si zavolal Carmen k sobě Stefan. Lidé si o tom kolem něco šeptají, jako by tušili.
"Tak co pane Rockwelli, jak to vypadá s naším místečkem lásky?" zeptá se opřená rukama o stůl, dívala se na něj a koketně se usmívala.
"Slečno Dobsonová, nedávno jsme o tom mluvili." odpověděl a uculoval se při tom.
"Já vím," přistoupila ke Stefanovi "ale tady je to tak nepohodlné a navíc si lidé šeptají."
"Šeptají o čem?" přerušil Carmen. "Snad ne o nás dvou?"
"Samozřejmě že o nás dvou! Myslím že každému došlo o co tady jde."
"A o co jde?" dělá mrtvého brouka.
"Ale no tak, nedělej že nevíš!" zasměje se Carmen.
Než se k něčemu začalo schylovat, vstoupil šéf firmy, René Stewart.
"Omlouvám se že vyrušuji, ale potřebuji s tebou Stefane něco probrat."
"O samotě," obrátil se na Carmen a ta odešla.

Odpoledne se všechno začalo uklidňovat, Carmen čekala na správnou chvíli, až bude v celém patře sama, aby se pustila do hledání disket, které tak nutně potřebuje získat Werner. Když se chtěla nenápadně dostat do kanceléře Reného Stewarta, nědo ji vyrušil. Byl to účetní firmy.
"Je čas na oběd, co tady ještě děláte?" zeptá se pohledný třicátník.
"A proč nejste na obědě vy?" oplatí otázkou usměvavá Carmen.
"Právě jsem chtěl jít, ale viděl jsem vás tady a tak jsem se osmělil vás na něj pozvat." usmívá se.
"Děkuji, ale musím pro nějaké dokumenty do kaneláře." odmítne.
"Nepočká to?" zeptá se neodbitně Roger. Chvíli nastalo ticho.
"Tak dobrá, když naléháte. Jenom si vezmu kabelku.
Na obědě se dali Carmen s Rogerem do řeči, jako by byli přátelé.
"Pro začátek, prosím tykejme si." nabídne tykání starší muž od Carmen.
"V pořádku, Carmen Dobsonová."
"Roger Murray." představí se záhy a podají si ruce.
"Jak se ti pracuje pro tuto firmu, Carmen?"
"Není to špatné, nemohu si ztěžovat, alespoň prozatím," zasměje se Carmen.
"Dělám účetnictví už pět let, také si nemám na co ztěžovat." odpoví se smíchem.

Carmen se po pracovní době chtěla ujistit, že jsou všichni pryč, aby se mohla vrátit do kanceléře. Opět jí to nevyšlo, tentokrát se tam zjevil z čista jasna Stefan.
"Co tady ještě děláš Carmen a co potřebuješ v kanceláři šéfa?"
"Nenašla jsem tě ve své kanceláři," vsadila na jistotu Carmen "a tak jsem se chtěla podívat sem."
"Ano, byl jsem dole v kantýně, ale chystám se k odchodu. Počkej na mě, vyprovodím tě."
Než stačila něco Carmen namítnout, šel si Stefan pro věci. "Sakra" zanadávala v duchu.
"Můžeme jít." a dal se na odchod. "Tak jdeš Carmen?" otázal se zasmušile.
"Jistě už jdu." odpověděla a nervózně se zadívala za sebe. "Sakra," zakleje znovu.
Dole na parkovišti na Carmen někdo čeká, zřejmě ten samý muž co minule.
"Promiň, musím jít, někdo na mě čeká." oznámí trochu rozpačitě.
"Kdy mi ho konečně představíš?" zeptá se hlasitě vzdalující se Carmen. Ta se na něj jen podívala.
U auta na ni čekal její manžel, který se netvářil nadšeně.
"Carmen prosím, neříkej mi, že máš něco s tím šmejdem!" muž byl od ní o něco starší.
"Nemusíš mít o mě strach, vím co dělám a proč to dělám, tu chybu neudělám!"
"Nechci aby ses dostala do nepříjemností, buď opatrná!" políbí ji na čelo.
"Už brzy to zkončí, slibuji! Dotáhnu to do samého konce!" řekne rozhodně Carmen.

Carmen se vrátila do firmy, kterou otevřela náhradním klíčem schovaném na utajeném místě, o kterém věděl pouze prezident a viceprezident společnosti. Sám Rockwell jí to místo prozradil. Všude byla pozhasínaná světla, měla jistotu, že ji nikdo nebude rušit. Dostala se do kanceláře Stewarta, diskety budou nejspíš v jeho sejfu, na který neznala kombinaci a tak se neměla čeho chytit. Naštěstí se vyznala v mechanizmu a znala triky pro otevření. Byla opět nervózní, jako by měl někdo za chvíli do kanceláře vpadnout. Zalekla se nějakého zvuku vycházejícího z kanceláře, ale nevěnovala tomu zbytečnou pozornost. Po nějaké době se do sejfu dostala, prohledala ho, až nakonec diskety najde, vezme je a nahradí je prázdnými disketami k nerozeznání od pravých. Ukryla je do tašky, urovnala obsah v sejfu a zavřela ho.
"Podařilo se! Doufám, že mi dá Werner pokoj! Stefan se nesmí dozvědět, že jsem ho přišla zničit za škody, které napáchal! Chybí pár kroků a budu ho mít tam, kde potřebuji! Další na řadě bude René Stewart, původce všeho zla!"

Najednou se rozletěly dveře, do kterých vstoupil René Stewart, v mírně podnapilém stavu.
"Co tady, ty štětko, pohledáváš? Je dávno po pracovní době!" trošku se zapotácí.
"Chtěla jsem se ujistit, že je vše v pořádku, slyšela jsem při odchodu nějaký hluk."
"Já teda nic neslyšel!" stál před ní a pohlížel na ni.
"Dobře pane Stewarte, mohu tedy odejít." dá se na odchod, ale zadrží ji.
Držel ji silně za obě paže, nespouštěl z ní oči, táhl z něj tvrdý alkohol.
"Prosím, nechte mě odejít!" zdůrazní svou volbu.
"Kam bys šla, ty kurvičko, myslíš že nevím že to táhneš se Stefanem? Proč on může dostat co chce a já ne, hm? Nikam nepůjdeš, teď si pohraji já s tebou kočičko!"
"To bolí, pusťte mě! Slyšíte?!" prosí, ale René ji drží příliš pevně.
Nezajímalo ho to, čím víc prosila, tím víc na ni dorážel. Položí ji neomaleně na pracovní stůl a začne se jí dotýkat na prsou, bocích a intimním místě, nebral ohled na vzlyky Carmen a prozby, ať toho nechá, byl hrubý a vzal si ji násilím. Nakonec se Carmen vzdá, protože věděla, že se z toho stejně nedostane, dosáhl toho nejhoršího, zmohla se jenom na vzlyky a modlitby, ať to všechno konečně brzy skončí.

Nechal ji v kanceláři ležet a hodně rychle zmizel. Ležela nehybně na zemi, schoulila se do klubíčka a usedavě plakala. Dívala se na jedno místo, zřejmě si v hlavě přemítala, kde udělala chybu, jestli bylo správné pracovat pro tuto firmu a vymýšlet plán pomsty. Byla na zemi nějakou chvíli, poté vstala s menšími potížemi a mírnou závratí, opřela se o stůl, který se stal dějištěm. Vzala kabelku, opatrně vyšla otřesená ze dveří, byla jako tělo bez duše a svezla se výtahem do přízemní garáže. Jako by nevěděla kterým směrem se dát, šla neznámo kam. Musela se na chvíli zastavit, rozhlížela se kolem sebe, jestli nědo nejde, třeba právě Stewart. Zůstala takto nějakou dobu, znovu se rozplakala a schoulila u nejbližšího auta. Sklopila zrak, držejíc se za hlavu. Nakonec opět vstala a koukala před sebe. Někdo opodál stál, to už ale Carmen padla k zemi, omdlela.

Pokračování příště...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 thom thom | 14. července 2013 v 21:57 | Reagovat

Neskutočne! ;-) Ta prestávka Ti prospela! Našla si novú inšpiráciu, nove postavy ;-) proste DOKONALE! Opäť si sa vrátila vo veľkom štýle s nečakanom zápletkou v nečakanej chvíli ;-) super ;-)

2 Rose* Rose* | Web | 25. července 2013 v 18:32 | Reagovat

Po tak dlouhé pauze už jsem trochu vyšla z děje.. přečtu si to celé znovu.. stejně je to nejlepší ff, kterou jsem kdy na blog.cz četla!!! Vážně máš talent! :-)

3 Darela Darela | 28. července 2013 v 17:46 | Reagovat

[2]: Tvůj komentář mi vyrazil dech! Jsem to nikdy nečekala :D Vážně děkuji! Tentokrát na další díly čekat dlouho nebudeš, budu se snažit alespoň 1x do měsíce přidat po částech

4 Rose* Rose* | Web | 30. července 2013 v 19:10 | Reagovat

[3]: Piš tak, jak to vyhovuje tobě.. taky píšu.. zatím hlavně pro sebe, protože mě to prostě baví, a vím, že když se do psaní nutím nebo mě vyhecuje kámoška, že chce pokračování, tak to nikdy nedopadne dobře a většinou pak zahodím celý příběh... takže mě vůbec nevadí čekat, protože čím víc si dáváš prostor tím líp potom píšeš, alespoň u mě to tak funguje :-)... vážně obdivuji tě, že i po tak dlouhé době to všechno nevzdáváš a píšeš dál! Bála jsem se, že si skončila... :-)

5 Darela Darela | 1. srpna 2013 v 16:16 | Reagovat

[4]: Neženu se, ale alespoň každý druhý měsíc, jak jsem to dělala doteď :) Přestala jsem, protože jsem nevěděla jak dál, nenaplňovalo mě to, jako by mi něco bránilo psát a když jsem do toho chtěla, nešlo to :D Ale všechno mám pořád v hlavě a konec nezměním :) Myslím že mám ještě čím překvapit

6 katka katka | 8. srpna 2013 v 13:34 | Reagovat

Sice zo zaciatku som si urovnavala v hlave predoslu cast,kde sa to skoncilo a kde to nadvezuje,ale citam dalej,dakujem ti....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama