Část dvaadvacátá - Unexpected Complications (*Přístup od 17. let*)

24. ledna 2016 v 18:59 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Thalio, přeskočilo ti snad?" oboří se na mě Roman, když mě vzal na policejní stanici
"Nebyla jiná možnost! Musel zemřít! A co, nijak ti to neuškodilo, právě naopak!"
"Tohle neřeším! Řeším tebe! Máš štěstí v neštěstí!" pokárá mě
Přišlo mi to milé. "Staráš se do mě víc než můj otec."
Při myšlence na něj mi projela tělem husina, otřásla jsem se
"Je to jako bys vstala z mrtvých, mohla jsi být skutečně mrtvá!"
Připadala jsem si divně během této konverzace, až moc si to bere!
"Přeháníš! Jako otec, jako přítel, i jako polda!" vypěnila jsem
"Jsem tvůj přítel, i muž zákona! Nemůžeš se mi divit." odvětí rázně, zní sexy
"Jsi sexy, když se čertíš." zasměju se
"Myslím to vážně, nežertuji!" snaží se být vážný, ale nevydrží to a zasměje se
"Když už jsme u vážných věcí. Tehdy u tebe, opravdu ses mě nepokoušel svést? Určitě šlo jen o mou halucinaci vzhledem ke stavu, v jakém jsem byla?" Chvíli bylo ticho
"Je to opravdu důležité? Nedokázal jsem ti, že jsem na tvé straně? Kdybych měl boční úmysly, vykašlal bych se na to a vzal si tě násilím, na nic se neptal!" urazil se


"Thalio, celé hodiny ses mi neozývala! Proboha!" oboří se na mě Brad
"Už jsem doma, jsem v pořádku." odpovím klidně
"To vidím, ale mělas mi dát vědět! Měl jsem strach."
Pevně jsme se objali. Byla jsem šťastná, být konečně doma, nemuset se strachovat o sebe a blízké, Werner za vše zaplatil, už mi nebude škodit! Brzy ani Stefan či René!
"Je po všem, zbývají jen René a Stefan. Slibuji, že pak bude jen dobře!"
Musím se však ozvat do práce, jinak vše přijde vniveč!
"Miláčku," oslovím jej nevinně. "zavolám si do práce, brzo tomu učiním přítrž!"
Vzala jsem do ruky mobilní telefon a vytočila Stefanovo číslo...
"U telefonu Carmen. V pondělí se vracím do práce." řeknu stroze a profesionálně.
Zapomněla jsem na vřelost, držela jsem si odstup. Přestože jsem mu opět podlehla! Hraji s ním však jenom hru, bez jakýkoliv citů z minulosti. Měla jsem Brada, a tu svini dál neřešila...

Nastal však den, kdy se musím vrátit do kanceláře, jdu na místo, které je mou noční můrou. Při myšlence na svého otce a znásilnění se otřásám, zmocnil se mě nepříjemný pocit, když vcházím do kanceláře. Naštěstí René není v dosahu, tak si to alespoň namířím za Stefanem.
"Pane Rockwelle, budu na svém místě, když budete něco potřebovat."
"Rád tě vidím Carmen, proč tak vyhýbavě?" podiví se mi
"Jen si držím odstup, promiňte, musím jít pracovat." a dám se na odchod.
"Máme co probírat" zabrání mi v odchodu, v onom momentu se mi rozbuší srdce.
"Mám pro nás byteček v centru, kde se můžeme scházet." mrkne na mě
"Nebude to fungovat," řeknu chladně. "Manžel začíná něco tušit, sbohem." odejdu
Posadila jsem se ke svému stolu a zamyslela se. Nechci ztrácet čas otálením, už nadešla ona chvíle! Hned po práci zkontaktuji Romana, abychom vymysleli strategii. Z myšlenek mě vytrhne blízkost Reného. Popadla mě panika, kterou se snažím skrýt a nechávám mysl chladnou...
"Rád vás vidím Carmen." řekne, jako by se předtím nic nestalo.
"Děkuji." předstírám sympatii.
Odpočítávám hodiny do konce mé směny

V jednadvacet hodin jsem se konečně dostala z budovy Darela's Company, připravená zavolat Romanovi.
"Carmen. Musíme se sejít, už nemůžu dál čekat! Tam kde obvykle. Ahoj."
O hodinu později: Vidím jej, jak přichází. Moc nadšeně se ale netváří.
"Tak jsem přišel. Nesledoval tě někdo?" ujišťoval se.
"Určitě ne. Děje se něco?" zeptám se zvědavě.
"Dá se říct. Jde o tvou sestru." sdělí mi opatrně.
"Prosím? Co s tím vším má Simona?" Začínám být nervózní.
"Pamatuješ na auto, které stálo v místě útěku Wernera? Podle všeho to vypadá, že za volantem seděla ona. Chceš i ji do toho zatáhnout a pomstít se, nebo svou sestru ušetříš?"
"Pokud to není nutné, ráda bych ji vynechala. Svým způsobem za to nemůže, to ten parchant náš otec! Ten musí za vše zaplatit! Stačí mi, když bude hnít ve vězení!"
"Tak tedy, nezbývá, než mi předat ony diskety, zařídím to."
V tu chvíli jsem si přestala být jistá důvěrou k Romanovi. Co když přeci jen je jedním z nich?

Nakonec jsem odešla s tím, že si to nechám projít hlavou a dám mu ještě dnes vědět své rozhodnutí. Chtěla bych teď být s Bradem, poradit se, jak mám dál postupovat. Jenže není doma. Kdo ví, kam šel. Myslet si, že i on za vším stojí je nesmysl, přesto pár pochyb mám. Asi už blázním, přestávám racionálně uvažovat! Raději se prospím do dalšího dne, dnes už Romanovi volat nebudu, do zítřka si snad bude moci počkat!
Když se Brad vrátil, byla jsem v polospánku, ale vnímala jeho kroky.
"Kdes byl miláčku?" zeptám se zívajíc.
"Klidně spi." řekne suše a zmizí v koupelně.
Co mu probůh je? Dřív takový nebýval. Když se vrátí, nedá mi to.
"Děje se něco? Vím, že určitě ano!" obořím se na něj.
"Našel jsem diskety o všech transakcích Reného. Vysvětlíš mi to?" prohlásí
"Kam jsi je dal?" obořím se na něj, poprvé v životě.
"Zbavil jsem se jich! Nechci, aby ses do toho montovala a nechala to být! Nepoložíš za toho hajzla život, nepromarníš ho ve vězení!" vmete mi do tváře.

Nevěřila jsem vlastním uším... Mám vztek, tohle překračuje všechny meze!
"Myslíš, že když jsi můj manžel, můžeš rozhodovat o mém životě? Neslyšels, co jsem ti předevčírem oznámila? Mám Reného nechat, aby mu prošlo mé zostuzení? Samozřejmě, tebe neznásilnil, tak proč bys mi do toho nemohl mluvit viď?" vyjela jsem.
"Mám právo ochránit vlastní ženu! Pochop i ty mě. To, co ti udělal, mu neprojde, ale budeš se držet zpátky. Jednou mi poděkuješ." Zešílel, proběhlo mou myslí
"Není argument! Měl ses se mnou poradit, ne rozhodovat!" Jsem vytočená. "Zítra je chci mít na stole, než se spojím s Romanem." poručím, tentokrát klidně.
"Musíš se prospat a uklidnit, necháme to na ráno." řekne a lehne si zády ke mně.
Jak mám krucinál usnout, když je v sázce má budoucnost? Jestli je nezískám zpět, jsem pohřbena zaživa! Vědět to, tak mu je předám rovnou, příště musím být opatrnější, kam dávám důležité věci.

Ráno po probuzení jsem si s Bradem chtěla promluvit, to překvapivé zjištění, že vedle mě neleží, mě irituje! Šla jsem se tedy podívat do kuchyně, nebyl tam. V koupelně samozřejmě také nebyl, a když jsem přišla ke dveřím, nebyly tu ani jeho boty či bunda. Co teď! Oblékla jsem se a pokusila mu zavolat. Samozřejmě to nebral ani po čtvrtém zvonění. Že jsem nebyla zticha! Ozvu se raději Romanovi, ať mi s tím píchne.
"Ještě že jsi mi to zvedl! Musím s tebou hovořit, hned. Chystám se do práce, potkáme se cestou u Olympic bulváru." rychle zavěsím a dám se na cestu.

"Co se děje Thalio? V tomto čase mi nedáváš vědět. Neseš mi ty diskety?"
"Ne Romane, má je Brad, nemůžu je z něj dostat a ráno už doma nebyl. Vědět to hned, předala bych ti je. Mrzí mě to." pronesu nešťastně.
"Proklatě!" zakleje. "Sama bych to nevyjádřila lépe." dodám.
Zbystřila jsem a ohlédla se, jestli nás někdo nepozoruje. Když se zdálo být všechno v pořádku, objevila se tam neočekávaná osoba! Nutí mě to se sarkasticky pousmát. Jaká ironie.
"Tak se po dlouhé době znovu setkáváme, Thalio." ozve se host

Pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 thom thom | Web | 24. ledna 2016 v 19:13 | Reagovat

Dalsia časť,zhltnuta ako malina :-) . No uz len sa dočkať toho,kto je ta tajomna osoba,i ked mam tusenie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama