Únor 2016

Část čtyřiadvacátá - Rebirth ? (*Přístup od 17. let*)

20. února 2016 v 20:52 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

Měla jsem čas přemýšlet. Urovnávala jsem si vše v hlavě, usmířila se sestrou, Miranda mne požádala o odpuštění, vyhověla jsem jí, odjela ze země, nevím, kde je jí konec. Diskety proti svému otci mám pečlivě uložené v sejfu, který jsme si s manželem pořídili, doteď jsem nepodnikla proti němu žádné kroky, nemíním však od všeho upustit, jen tomu dávám čas. Můj syn Oliver nedávno oslavil své desáté narozeniny, neuvěřitelně se podobá na svého otce. René je dědečkem, jistě by byl na svého vnuka hrdý! Já stále doufám, že se nesníží na jeho úroveň, ale bude si vážit toho co má, nechtít od života víc, než unese. Právě je u mě, cítím se při něm stále na třiadvacet, přestože jsem právě v Kristových nejkrásnějších letech. Nesmí trpět za mé chyby, vidět za vším jen pozlátko, takhle ho nevychovávám.
"Maminko, kdy zajdeme do toho parku? Víš, jak mám rád prolézačky."
"Olí já vím, maminka ještě musí povyřizovat pár věcí a pak se bude věnovat jen tobě."
"To říkáš často," posmutní "ale ještě jsi mě tam nevzala." pokárá mě.
"Slibuji ti, že tentokrát tam půjdeme a budeme tam, dokdy budeš chtít." mrknu naň.

Část dvacátátřetí - The Penultimate Test (*Přístup od 17. let*)

14. února 2016 v 21:04 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Tys o tom věděl, že tu bude?" obrátím se naštvaně na Romana.
"Popravdě? Ano." odvětí mi suše a mě to rozdráždilo.
"Ale no tak Thalio," vmíchá se do toho ta poslední osoba, kterou tu chci mít!
"Co tu k sakru děláš?" rozohním se. "Zase vyřizování účtů?"
"Ano drahá, s naším otcem, stejně jako ty!" opraví mě má drahá sestřička.
"Nepřijela jsem ti škodit, právě naopak! Uvědomila jsem si svou chybu, kdy jsem si svou zlost vybíjela na tobě, která tě málem stála život!" vysvětlí mi a usměje se.
"Nevěřím ti!" odseknu jí. Proč bych jí měla něco odpouštět, ještě stále to bolí!
"Thalio prosím, vyslechni ji!" zastane se jí Roman.
"Hmm, jenže musím do práce! Nemám čas na lži." vymluvím se, i když pravdou.
"Je tu něco, co musíš nutně znát." ozve se Simona znovu. "Adrian skutečně za nic nemohl, miloval tě, a stále miluje!" Miluje? Říkám si v duchu. Snad jen miloval.
"Proč blábolíš v přítomném čase? Nezáleží na tom, umřel a tím se to uzavřelo."
"Umíral. Otoč se Thalio za sebe." a ukáže na místo, ke kterému stojím zády.
"Adriane?" na víc se nezmůžu, tep se mi zrychlil a zamotala hlava. Padla jsem k zemi.