Část dvacátátřetí - The Penultimate Test (*Přístup od 17. let*)

14. února 2016 v 21:04 | (c) Darela |  Don´t Say GoodBye - I. řada

"Tys o tom věděl, že tu bude?" obrátím se naštvaně na Romana.
"Popravdě? Ano." odvětí mi suše a mě to rozdráždilo.
"Ale no tak Thalio," vmíchá se do toho ta poslední osoba, kterou tu chci mít!
"Co tu k sakru děláš?" rozohním se. "Zase vyřizování účtů?"
"Ano drahá, s naším otcem, stejně jako ty!" opraví mě má drahá sestřička.
"Nepřijela jsem ti škodit, právě naopak! Uvědomila jsem si svou chybu, kdy jsem si svou zlost vybíjela na tobě, která tě málem stála život!" vysvětlí mi a usměje se.
"Nevěřím ti!" odseknu jí. Proč bych jí měla něco odpouštět, ještě stále to bolí!
"Thalio prosím, vyslechni ji!" zastane se jí Roman.
"Hmm, jenže musím do práce! Nemám čas na lži." vymluvím se, i když pravdou.
"Je tu něco, co musíš nutně znát." ozve se Simona znovu. "Adrian skutečně za nic nemohl, miloval tě, a stále miluje!" Miluje? Říkám si v duchu. Snad jen miloval.
"Proč blábolíš v přítomném čase? Nezáleží na tom, umřel a tím se to uzavřelo."
"Umíral. Otoč se Thalio za sebe." a ukáže na místo, ke kterému stojím zády.
"Adriane?" na víc se nezmůžu, tep se mi zrychlil a zamotala hlava. Padla jsem k zemi.


Jak je to možné? Ptám se sama sebe po probrání se. Opět jsem ve špatném snu!
"Odpusť Thalio, že jsem nepřišel dřív a nebyl ti oporou." lituje Adrian.
"Nechci nic slyšet." napřáhnu ruku. "Umřel jsi, tečka. Zůstaň mrtev."
"Miluji tě! Neodháněj mě od sebe, prosím!" posmutněl.
"Dostala jsem od života druhou šanci, chopila jsem se jí, znovu se narodila. Carmen, jak si říkám, i dle matriky ní jsem, dala sbohem všemu a všem. Jsi jen vzdálenou vzpomínkou."
Vyslovená slova byla mou skutečnou myšlenkou, nemůže si jen tak vpadnout do mého života!
"Dovol mi alespoň pomoct objasněním ti všeho, co potřebuješ vědět v boji proti nepřátelům. Vím víc, než se může zdát, máš právo začít novou kapitolu, i když beze mne." hlesne.
"Stále někdo ví víc než já, každý z vás se plete do věcí, které jsou čistě mé, dobrá, i mé sestry! Oč vám skutečně jde? O mě určitě ne!" V tomto mám jasno. "A jasně, Simona nebo Werner tě zastřelili a záhadně oživili." Je s tím směšný
"To já jsem Simonu kontaktoval z nemocnice, nebylo to příliš těžké." snažil se.

Do práce jsem přišla o téměř dvě hodiny později, znepříjemnili mi den. Lituji, že jsem vůbec kdy kontaktovala Romana. Zrádná krysa! Musím vše urychlit a zbavit se jich dřív, než to stihnou narušit. Znovu rozehraju hru se Stefanem, a dovedu to až do konce!
Šla jsem do kanceláře Stefana, zaklepala a po mém vstupu dovnitř tam nebyl. Když se otočím k odchodu, narazím na něj a trochu se leknu.
"Co potřebuješ Carmen? Nemám teď čas." odsekne.
"Chtěla bych s tebou něco probrat. Promluvit si o nás dvou."
"Právě teď? Mám nějaké pohledávky, možná zítra." odvětí suše.
"Ano, právě teď." nenechám se odbít.
"Potýkám se teď s nějakými problémy doma, moc ráda bych šla do toho domu."
Chvíli nastalo ticho, než promluvil: "Miranda dnes odjíždí pracovně do Anglie."
"To znamená, že s tebou mohu počítat?" čekám na pozitivní reakci.
"Tento víkend se můžeme sejít v Beverly Hills v devět večer."
Dočkala jsem se

Doma jsem netrpělivě očekávala příchod Brada. Ty diskety mi musí konečně vrátit, nebaví mě čekat, odkládat to. Je to pořád dokola o tom samém! Když Brada nejvíce potřebuji, není tu a dělá mi naschvály byť ví, jak si potrpím na pořádku ve vztazích a životě. Brání mi začít život od samého začátku, jako by tohle všechno bylo jen zlým snem. Nyní si už nejsem jistá, jestli počítat s jeho blízkostí do budoucna. Adriana jsem odepsala už dávno, o této části mám jasno. Ať táhne odkud přišel, zemřel v ten den, neberu ho jako samozřejmost, žádné city k němu nepřechovávám! Otce dostanu do vězení stůj co stůj, se Stefanem mám však jiné plány, mnohem horší trest ho nemine, o to se sama postarám, bohužel bez pomoci Romana, mé sestry, která je teď překážkou v tomto crozjetém vlaku. A vida, Brad je doma!
"Tak Brade." spustím když stojí ve dveřích, nemíním oddalovat. "Doufám, že mi neseš ty diskety, nestav mi překážky pod nohy, ať u to máme konečně za sebou! O víkendu!"
"Přemýšlel jsem o všem Thalio. Tady je máš, dělej, co musíš." řekne mi a chystá se k odchodu
"Kam jdeš, teprve jsi dorazil." podivím se náhlému zvratu.
"Žiješ nenávistí a mstou, nebudu ti překážet, nedokážu se dívat na to, jak se ničíš! Až dospěješ ke správnému rozhodnutí, potom se mi ozvi, odjedeme někam daleko začít znovu."

Mám ony diskety, ale Brad se už pět dní neukázal. Dnes je víkend, za chvíli vyrážím do Beverly Hills za Stefanem. Dnes je den zúčtování! Konečně ukončím všechna příkoří, kterých se na mne dopustil. Dnes on, později René. Přemýšlela jsem o trestu pro něj, bude odlišný od toho, co plánuji pro Stefana. Nebudu se omezovat, on se neštítil tolika špinavostem...
Oblékla jsem se, namalovala a před odchodem se nadechla a poté vykročila vstříc svému osudu. Předtím jsem si zavolala taxík, abych nemusela obcházet bloky. Po příjezdu na určené místo tam Stefan ještě nebyl. Snad na mě nechystá nějakou boudu! V pasti má být on, ne já. Rozhlížela jsem se kolem sebe, venku bylo teplo, což na L.A. nejvíce miluji. Vítr mi čechral příjemně vlasy, na chvíli jsem zavřela oči a zasnila se. Pocítila jsem letmý dotek na pravém rameně, Stefan.
"Snad jsem tě nevylekal miláčku." mrkne na mne šibalsky
"Zasnila jsem se." a zadívala se mu hluboce do očí. "Kam jdeme?"
"Kousek odtud mám ten byt. Chci, aby ses tam cítila příjemně." řekne pečlivě

"Jsme tu." vstoupili jsme dovnitř.
Rozhlédla jsem se po chodbě, hned naproti ní je kuchyň, o trochu dál pokoj. Zdi byly zelenkavé, nábytek zlatavě hnědý s nádechem bílé, což vidím poprvé v životě. Originál.
"Posaď se Thalio. Jako doma." řekne jako by nic
"Thalio? Kdo je Thalia?" předstírám
"Ty přece drahá. Vím to. Vím i, že ses zbavila Wernera. Nepočítala jsi se zásahem Mirandy viď? Ani tenkrát v Kanadě. Jak to, že ti to nebylo divné, na náhody přeci nevěříš. Udělala jsi fatální chybu. Díky tvému mobilu tě bylo snadné vystopovat. Tentokrát však svému osudu neutečeš! Ale než to celé ukončím, něco ti prozradím. Tvůj otec je tupec!"
Nevěřím vlastním uším, jak to, že jsem si zase nedala pozor! Hnusná svině!
"Byl pěšákem toho všeho, přičichl k penězům a pak se s ním dalo skvěle manipulovat, zničil tvého manžela Brada, zpronevěřoval peníze. Shromáždit důkazy, čeká ho třicet let vězení!"
"A co teď, jakou roli v tom budu zastávat?" zeptám se.
"Můžeš se přidat na mou stranu, vím, že máš ty diskety ze sejfu Reného pracovny!"

Neměla jsem nad čím přemýšlet, nezapletu se do jejich zvěrstev! Se mnou nebudou zacházet jako s figurkou! Dívám se mu do očí, předstírám zájem, že jsem na jeho straně, usměju se a dotknu se jeho hrudě. Stále se usmívám a přistupuji k němu blíž. Chytá se. Když nabyde dojmu, že se k něčemu schyluje, neváhala jsem a vytáhla zbraň. V těsné blízkosti ji namířím přímo na srdce. Uvědomí si onu nevýhodu, ale reaguje klidně. Z ničeho nic se mnou začne zápasit. Snažím se zbraň odklonit od sebe, raději ať zemře on než já. Nečekal jakou sílu vyvinu, bojuji s ním, snažím se, aby rána nevyšla. Kulka se stala osudnou. Ne pro mne, ale pro něj. Umírá
"To jsem nechtěla Stefane, tohle ne. Sám sis určil svůj osud, jeho konec. Odpouštím ti všechno to ponižování, týrání nejen fyzické." bylo tomu tak.
"Podcenil jsem tě Thalio." šeptne naposledy.
Je konec. Jsem jako v tranzu, je po všem. Jsem vůbec šťastná? Vytočím Romanovo číslo.
"Přijeď sem prosím. Beverly Hills, dům 608 … Ano tam … Je po všem … Zabila jsem ho!
Dívám se na muže, kterého jsem kdysi milovala. Teď jsem přestala cokoliv cítit...

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 thom thom | 15. února 2016 v 20:55 | Reagovat

Wow,perfektny zaver. I napriek Stefanovmu odhaleniu, sa Thalia predsa len odhodlala,nezlakla sa a pomstila sa,za vsetko,co jej urobil...A teraz, uz len cakat,ako bude Thalia bude stiat hlavy. Milo ma prekvapilo, ze,Adrian zije. Uz sa tesim,co bude dalej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama